jako první její pokusy veršované - a takměř symbolický
význam má, že tragická hrdinka milujícího srdce tu dává výraz
smutku, že každá krásná láska končí se na této nehostinné zemi
bolestně.

O lásce nadějné mluví pouze popěvek ,,2cžulka«, nesvobodná

to parafrase písně prostonárodní až do zvuku rýmů. Vznikl v
srp
nu ueb v září 1844 při návštěvě ratiboI'ického domova, jak
poznamenává v sešitku rukopisném: "V Ratibořicích, mém
domo
vu, - v lesíku na vršku - žežulka nade mnou kukala - a pode
mnou ta nejrozkošnější krajina. - Tak mi napadla pověra lidu,

ptát se kukačky - což jsem i já dělávala - na osud - a než

jsem odešla z lesa - napsala jsem na koleně olůvkem tyto
verše.«48 Jako věrný ohlas písně lidové s jádrem zvykoslovným
ho
dil se popěvek do Krolmusových "Staročeských pověstí«, kde na
dlouho zapadl.49 Stručností výrazu vyniká značně nad dvojdílné
"Znamení«, které Němcová klade do r. 1843, ačkoliv sloh i
intonace je spíše řadí k »Touze« a k "Vodníkovi« do léta 1844;
otištěno bylo v "K větech« za úrodného podzimu 7. září 1844.
Základní motiv jako v "Žežulce« jest zvykoslovný; rukopisný
sborníček poznamenává o něm: "Upomínka na děvče milé, má
kamarádka - krásná. nešťastná - milenec umřel - minula se

s rozumem - umřela. Národní pověra to klepání na okno Đ
dušička se loučí na cestě do nebe se všemi pI-áteli.«50 První část
básně má formu dívčí písně na rozloučenou s milým,
prostonárodní tón zachycen, umění verše i rýmu jest velmi primitivní.
Druhá část jest obsahem i výrazem sentimentální líčení Hí
výjevů: dívka marně čeká na návrat milého; půlnoční znamení
podává jí zvěst o jeho smrti; družky chystají pI-edčasně zemřelé
milence pohřeb. Báseň není ani psychologicky ani literárně
zajímavá, naopak setkáváme se zde se vším naivním a
nepůvod
ním aparátem naší poesie pI-edbI-eznové, se zeleným háječkem,
vonnou lípou, půlnočním znamením, náhr0bní písní slavíkovou.51 91