"Pestré luhy, po nichž ráda
jsem co děcko běhávala,
rozmanitých kvítkll hojnost
na věnce si tthávala.«

() wk později, dne 2. července 1845, píše přítelkyni Bohuslavě
Rajské Čelakovské:32 •• Častn si zapláču. když na to milé
místečko, kde jsem ty nejblaženější duby prožila, vzpomenu - -
Vidím se na té louce plné kvítí, nade mnou nezkalené nebe.« Z téže
korespondence lze poznamenati i jinou, poněkud vzdálenější
paraleltí k druhému oddílu básně, kde líčí, kterak její duch oblétá
rodný domek a hledá tam rodiče. Narážejíc na svou pohádku
o zakleté holuhici, píŠe 20. května 184.5 přítelkyni;33 •• Letěla bych
vyslYko přes hory a doly až do země jednohlavého orla k
vysokému zámku. Tam bych sedla na srdce matičce, na hlavu otcovu.
pozobala sestry a bratry, a zase dále letěla.« Takto slučují se
v básni »Touha« živly životně pravdivé i konvenčně literární;
tím by se podobala nejspíše časným pohádkám básnířčiným. Když
se Bože.na Němcová později sama pokusila o německé
pfebásnění •• Touhy", uznala slohovou nejednotnost obou pi'dí básně a
ztIumočila jen působivější část
první.:l
Druhá její čistě lyrická báseň, »Hvězda má«, působí však ryzí
pravdivostí citu i zážitku. Otištěna byla v •• České včele« 4. října
1844, tedy po •• Touze«, ježto »Česká včela« básní Němcové
neodkládala, není pravděpodobné, že báseň byla poslána a napsána
později než •• Touha«. V. Tille35 má ji za ohlas návštěvy v
Ratibořicích, a klade ji brzo po návratu do Prahy koncem září 1844;
Božena Němcová sama datuje ji v rukopi,sném sborníčku říjnem
1844, což se spíše hodí k uveřejnění jejímu. Vznik její
objasňuje básnířčina poznámka v onom sborníčku: »Vracela jsem se
ve společnosti z procházky - šla jsem sama vzadu - hvězdnatá

86 noc; na dalekém obzoru letí hvězda dolil.. Milé a trudné myš-