to české dívky. Již r. 1805 přeložil Václav Stach ve svém
»Starém veršovci,( jednu z nejslavnějších vlasteneckých ód
Klopstockových »Vaterlandslied« pod názvem »Češka«, kde r. 1770
líčí »učedlník Řeků« a hlasatel výbojného němectví ideál
germánské dívky: ušlechtilá, hrdá a dobrá Němka hněvivě pohlíží
na toho, kdo se nehlásí pyšně k své otčině, odvrací své modré
okL, od cizáka a slabocha a nezna jíc vyšší rozkoše nad jméno
»vlast., jistí, že si nevyvolí nikoho, než kdo jest tak ušlechtilý
a tak pyšný na svou německou vlast jako ona. Naivní překlad
Stachův jest mimovolnou travestií, ale zároveň nadšenou básní
česky vlasteneckou,29 jak příkladem ukazují dvě poslední sloky:

»J á jsem Ceška s celým srdcem,
ono k tomu hoří,

kdo jako Cech jest a se
vlasti i mnč koří.

Kdo bojuje pro vlast a mne,
tomu ho cele dám,

ó vlast, štěstí dokonalé
dá.š jistě oboum nám."

Bylo by příliš obšírné, kdybychom chtěli uvésti všecky básně
třicátých a čtyřicátých let, jež variovaly brzy v samomluvě
dívčině, brzy v oslovení mužově tento národně romantický ideál
české dívky; na př. v I. svazku Chmelenského »KytkY« jsou hned
tři podobné básně »Panny české« od J. K. Chmelenského, »Dívky
české« od V. ]. Picka a »Češka« od Fr. ]. Vacka Kamenického.
Poslední báseň zaslouží si povšimnutí zvláštního, jsouc
spojovacím článkem mezi Klopstockem-Stachem a Němcovou. Třetí
sloka jest volnou parafrasí Klopstocka, arciť ve slohu naivně
idylic
kém a zároveň průpravou k Němcové; zní: 83