chceme obě básně rozebírati v souvislosti, připínajíce k nim ještě
»Moji vlast«, o rok pozdější. Tyto tři vlastenecké básně
zasaženy jsou mocným vlivem »Mladé Čechie« a hlavně V. B.
Nebeského a stojí ideově i formálně vysoko nad ostatními verši
básnířčinými.

V době, kdy se zásluhou české četby polenské v Boženě
Němcové probudilo uvědomění národní, prohlubovala se v mladém
pokolení idea vlastenecká způsobem významným: jest to onen
ruch, jejž karakterisujeme jménem »Mladé Čechie«. Generace,
která vyrostla nad titanismem Byronovým a nad hrdou Heglovou
filosofií dějin, toužila po tom, aby se vlastenectví stalo
projevem výbojné, uvědomělé síly, nespouštějící nikdy se zřetele
světově historické poslání českého národa. Myšlenkový výboj šel
ruku v ruce s politickým odbojem. Ideově stavěli všichni mladí
duchové, ať sluli Sabina, Nebeský či Tyl, na slovanském
programu Kollárově, který sliboval Slovanům, dědicům velké
minulosti, velkou vývojovou úlohu v dějinách; s Kollárem věřili, že
Slovanstvu vzchází jitro a s ním toužili, aby jitro to připravovali
Čechové. Prakticky však předstihovali romantika Kollára, jemuž
scházel politický smysl; nebyli nadarmo současníky »Mladého
Německa«, které kladlo nade vše krásný veřejný čin. Odboj
»Mladé Čechie« má přízvuk politický, jef protestem proti útisku
předbřeznového Rakouska a čerpá ze zahraničních událostí,
hlavně z roku 1830, nadějné uvědoměnÍ. V tom všem lišila se mladá
generace velmi podstatně od vlasteneckých epigonů ze školy
Čelakovského, kteří spokojovali se nadšením jazykovým a v
selankovitém kvietismu úzkostlivě se vyhýbali smělejším koncepcím
slovanským i jakékoliv útočné politické myšlence.

Literárním střediskem »Mladé Čechie« byly hlavně »Květy«,
kdežto »Česká Včela« od doby Čelakovského byla orgánem
spisovatelů starších a často i odpůrkyní modernějšího pokolení.t6

Sám redaktor »Květů«, Josef Kajetán Tyl, na kterého se jedno- 78