v »Květech«, dne 3. září téhož roku ,,7ouha« v »České včele«,
dne 7. září "ZnamenÍ« v »Květech«, dne 4. října "Hvězda má«
v »České včele«. Následující rok vykazuje básně dvě: v únoru
pojal Krolmus (V. S. Sumlork) "Žežulku« do I. svazku
»Staročeských pověstí, zpěvů, her, obyčejů« atd. a 26. července
objevilo se v »Květech« "ZasnoubenÍ«. Značně opožděně vyšlo
"Slavné ráno", a to v Havlíčkově »České včele« z 6. listopadu 1846;
původně chtěl je zařaditi Tyl do »Květů" již 9. srpna 1843, tedy
hned za spřízněnou báseň »Ženám českým«,2 zabránila tomu však
censura, s níž ještě po třech letech měl s jejím otištěním Karel
Havlíček značné potíže.3 Na nepatrnou výjimku pozdější doby
takto končí se její soustavné básnění asi z jara neb v časném
létě roku 1845. Jiná činnost slovesná zaujímá tehdy její mladou
bytost: na podzim 1844 čtou se v »České včele" od ní
vypravované pověsti z ratibořického domova, jaro 1845 dává pak vznik
prvnímu svazečku jejích pohádek.

Daleko nesnadněji lze určiti počátek básnického tvoření
Boženy Němcové; málo zdůvodněné dohady některých jejích
životopisců zbytečně zakalily poznání. J. E. Sojka4 připisuje již
období v Chvalkovicích hojnou produkci lehkých a veselých veršů,
Žofie Podlipská5 představuje si, že mladistvá Barunka Panklová
psala první básničky po návratu z Chvalkovic, V. Vávra6 klade
do té doby již zájem literárně národopisný. Ale všecky ty
zprávy, z nichž Sojkova a Podlipské7 se mohou zakládati na ústním
sdělení Němcové samé, jsou příliš neurčité, nadto mají zřejmě
ráz konstruovanosti, takže nelze se jich bezpečně přidržeti;
ostatně, psala-li B. Němcová tenkráte verše, byly nesporně německé,
jako vše před periodou polenskou. Veršů těch se týkal patrně
také osud dotavadního německého spisování, o kterém vypráví
Podlipská;8 byly spáleny již před prvním příchodem do Prahy.

Podlipská9 dochovala nám vedle vlastních přiznání
básnířči
ných v rukopisném onom sborníčku z let padesátých jediné zprávy 69