ke cti milenky Kateřiny; literárně vzdělanému čtenáři připomíná
nadto název portugalskou jeptišku XVII. století, proslulou
Marianu Alcof.Jradovou,která dávno před Richardsonem, před
Rousseauovou »Novou Heloisou« a před Goethovým >,Werthrem« dala
s vášnivou upřímností promluviti trpícímu srdci, zkrušenému
horečkou prudké lásky. I Elišku Browningovou, která včncem
znělek školených na renesančním sonetu anglickém a nehe7,pečnč
závodících s Kristinou Rossettiovou, ovíjí čelo pNtele, milence,
muže, vyburcovala cudná a pyšná láska z uzavřené cely moderního
kláštera; čím jiným byly pro puvabnou, churavou Angličanku
klasické studie, učené knihy, přísný platonism, tuhá rozumová
kázeň domu oteckého? Ale nyní otevřelo se včzení, z Hše vidin
a stínů smí konečně roztonžená bytost vykročiti do plně
osvětlené skutečnosti, a to, co dotud plaše si šeptala 7,a nejhlubšího
ticha pulnočního jako bázlivou prosbn nejvníternější modlitby,
mění se jí v jistotu životní. Nižší sféry její bohatě vrstvené duše
nedovedou ani věřiti, že hy naplnění tuch tak odvážných bylo
možné, ale láska, která proniká svítivou jasnovidností všecka
mračna pochyb, ví, že v její oblasti není nic nemožného. V p1esný
sbor díkučinění a radosti soustřeďuje básnířka veškeré kladné
hlasy svého nitra a z cely, jejíž nízké klenutí dotud obráželo
v temné ozvěně kajicné »de profundis«, valí se nyní plnými
proudy slavné »magnificat«. Nemysleme však na hymnus rouhavého
sebeopojení, které se osměluje zpívati o radosti a o štěstí tvoru
s hymnickým vzletem, vyhra7,eným chvále Stvořitelově: tento
svazek, zpečetěný slibem před tváří hvězd, zustává zbožné poetce
stále uskutečněním nejvyšší Vůle, a kladouc s milencem ruce na
obětní mramor téhož oltáře, koří se Bohu jako svrchovanému
dárci a svědku zázračné milosti.

Bílý žár nejvyššího napětí prozařuje čtyřiačtyřicet »Sonetu
portugalských«, oprostiv drahý kov ryzího dtu od jakýchkoliv
nižších přimíšenin rudných: v serafickém cyklu nemá místa ani 57