me však snad proto podceňovati mravní opravdovost svých
matek a pramatek a litovati hlasu jejich instinktu, že se rozhodly
pro typ francouzský, nesouladný, plný rozporů, že jej odkázaly
svým dcerám, by jej rozvinuly, prohloubily a posléze pl'ekonaly?
Národové kulturně mladí, nehotoví, kvasící se musili projíti
řadou disonancí a protrpěti mnoho křečí, než se mohli povznésti
k vyššímu souladu; proto u nás Slovanů a u severských kmenů
byla perioda, ztrávená ve škole G. Sandové, právě tak nutností
jako mladá léta, problouzněná a prozoufaná pod vlivem
Byronovým. Nechtějme však ani žádati, aby na prahu českého básnictví
stálo světlé zasvěcení Shelleyovo, ani aby první kroky o duševní
osvobození ženino provázel u nás zamyšlený genius
Browningové: stačí, budou-li tam působiti dnes, ačkoliv Shelleye u nás
vykládal již byronovec Karel Sabina a Hebaže »Auroru Leigh«
v Cechách studovala s obdivem a s pochopením sestra největší
žačky Sandové Karoliny Světlé, Sofie Podlipská, již před
pětadvaceti, třiceti lety.

Romány G. Sandové, které před padesáti roky byly hltány
s bušícím srdcem a rozpálenými tvářemi, se skoro přežily; zato
díla E. Browningové, jež vyžadují pomalých, pozorných a
namnoze zasvěcených čtenářů, dobývají si postupně srdcí i na
pevnině.Jsou to hlavně knihy dvě: jedna krajně osobní zpověď
»Sonety z portugalštiny«, Browningové odkaz lyrický, a její epické
arcidílo, objímající v širých kruzích celou duševní Anglii,
moderní, veršovaný román »Aurora Leigh«.

*

Eliška Barrettová, dcera bohaté rodiny obchodnické, byla
devětatřicetiletá slečna útlé, štíhlé postavy se záplavou černých
ka
deří, s velikýma očima v bohatém rámci brva s úsměvem podob~

ným slunečnímu paprsku, když dostala první list Roberta
Browninga. Uvězněna jsouc nemocí a slabostí, jež následovaly po pádu SS