tom skřípl jakýkoliv nesouzvuk. Kolem jasné a blahodárné
svítilny spiritualistické myšlenky, jež plála v rozbouřeném moři
společenských, náboženských a mravních rozporů moderní Anglie
na majáku Elišky Browningové, nekroužili vášniví ptáci smyslů,
kteří zhášeli divokými svými křídly znovU a znovu červenavé
světlo, jehož strážkyní byla G. Sanc!ová. Vztahy k domovu, po~
mčr k rodině, jediná láska v životě, která se proměnila v
manželství srdcí (slovem vše, co znamenalo u geniální Francouzky
zesílení disonancí), pěstovaly v Elišce Browningové vrozený již
sklon k souladu. A odtud celé její pojetí moderní ženy a celý
její apoštolát ženiny úlohy v současné vzdělanosti. Jako postavy
na obrazech praeraffaelistických malířů jdou paní a panny z knih
Browningové po zemi lehce a vzdušně, pohříženy ccle do sebe;
ženský instinkt jest v stálé shodě s tichou rozumovou úvahou;
smysly poslouchají rády hlasu vůle, zevní svět nikterak neruší
vnitřní rovnováhy. A do rukou těchto vyrovnaných žen klade
Eliška Browningová osud světa, dnes rozvráceného, zmateného,
zbloudilého: žena má potříti hlavu hadovu! Na ní jest, aby proti
utilitál-skému sobectví postavila účinnou lásku, aby sjednotila
znepřátelený tábor lidí činu s šikem lidí snu, aby ve svém
ženství vytvářela vyšší slohu lidství - vnitřní osvobození souměrně
vyvinuté ženy má hlavní smysl jako podmínka velkého
společenského mesianismu. Vidina, kterou upředla tak luzně mozková
tkáň šťastné Angličanky, jest právě tak smělým postulátem, jako
přelud, jenž zrodil se s takovou prudkostí v tepajících žilách
rozervané Francouzky; ale oba tyto ideální výtvory jsou pravdivy,
protože prožity, podmíněny rodovou a národní skutečností,
zpečetěny celým osudem svých tvůrkyň.

Kulturní ty dva typy moderního ženství stojí prudčeji proti
sobě, než nadály se samy básnířky, které jim daly uměleckou
podobu, a neklamou-li všecky znaky, jest typ, představovaný a
opě54 vovaný Eliškou Browningovou, dnes na obecném postupu. SmÍ-