JEDNA PODOBIZNA Z NĚMECKÉ ROMANTIKY

Charlotta Stieglitzová

VYSOKO nad básníky, kteří dovedli do životné postavy
uzavříti smýšlení a cítění celé své generace, sto jí slovesní umělci,
jimž božským darem bylo přáno vztyčiti nový kladný typ
přetvářející skutečnost a určující vzestupné cesty etickému vývoji.
Zprvu pokládají současníci takový typ za vzdušný přelud
roztouženého srdce tvůrcova; později sní mladší pokolení o něm
jako o cíli příliš vysoko stanoveném, ale nezříká se možnosti
dosáhnouti ho; konečně po dvou třech lidských věcích mění se typ
v nejživější skutečnost a sestupuje mezi lidi, aby obohatil a
obrodil společnost.

Tak bylo za gotické kultury s Dantovou Beatricí; tak v
renesanci s opačným typem tvořivého ženství, s moudrou a
laškovnou Porcií ze Shakespearova »Kupce benátského«; též obě
největší ženské postavy ruské poesie, Taťána Lariná z »Oněgina«
a Olga Iljinská z »Oblomova«, již již prošly tímto kruhem jako
kladné představitelky ženy novodobé. Podivuhodný ten osud
prožil na ženách své poesie zvláště praotec vší velikosti moderní,
Goethe, ať byly to luzné a prosté zjevy řízené čistým instinktem
jako Markétka a Klárka či složité bytosti vysoké mravní kázně
z rodu Ifigeniina a Eleonořina. Všem společný jest dobrodějný

a jasný rys: řídíce se pudem a citem, jsou přírodě mnohem blíže 43