žen, jež stále jen vaří a vynalézají jídla, aniž jediná z jejích
krmí má svou osobitou příchuť. Paní Anna koření vše zvláštním
Ílsměvným vděkem, tichou radostností prosté duše. Nebylo
nikoho, kdo by ji nemiloval a »podle své tiché a krotké
p~irozenosti lidem mila byla a Bohu se neztratila«. Posledních dvanáct
let žila na výminku u syna Adama, jenž dosáhnuv plnoletosti,
ujal se sám vedení statků. Nezažila bouří, jež se přihnaly na její
rod a na českou zemi. S padesáti lety roku 1580 usnula a byla
pohřbena ke svým předkům. » JimZto milý Bůh rač dáti věčné
odpočinutí a nám hHšným u víře potvrzení a ve všem dobrém
posilnění a potom v jisté naději dobré a křesťanské skončení a

tak konečně s sebou věčné kralování!« (1902)

42