neb když se jí zdá, že deset let již chotě neviděla a když touží,
aby »ještě s Jeho Milostí drobet pobyla než umře«, pukají hned
těžká pouta dlouhých period, a stesk mladého ženského srdce
nedá se ukrýti ani strojeným slohem kuriálním, Někdy stává se
vtipná ta hlavička, která si se všemi vnějšími a hospodářskými
starostmi dobře ví rady, poněkud sofistickou a rozmile úskočnou,
používá strojených praktických důvodů, jen aby její nejmilejší
pán vrátil se do Jindřichova Hradce domů, Bohatá dcera rodu
Rožmberského a paní z Hradce, která před několika měsíci
líbezně se posmívala jakési ženě, jíž deset tisíc statku
»dohývaného s uhlížením zdraví tak platno jest, jakoby jak živa peníze
neměla«, učí pojednou chotě svého spořiti, na měšec pamatovati
a k hospodářství přihlížeti a nemešká o každé jízdě, ať
kamkoliv ji Jáchym podniká s králem, poznamenati, že asi bude
těžká a nebezpečná.

Leč zdá se, že malé úskoky nepomohly mnoho. Pan Jáchym
z Hradce podle hesla svého příliš k diplomatickým koncům
prohlížel, a paní Anna z Rožmberka s oběma dětmi, Adamem, pro
něhož časem na muži vyprošovala liščí kožíšek, a malou Aničkou,
miláčkem tety Mandalény, stále osamocovala na Hradci. Vrhla
se vášnivě do hospodářství, prohlížela vše, zdokonalovala vše,
rozuměla všemu. S pětatřiceti lety ovdověla. Poslední cesta pana
Jáchyma byla vskutku těžká a nebezpečná, jak jej vždycky
varovala; utonul v Dunaji, když most se byl pod ním prolomil;
přece jen málo pan kancléř ke konci prohlížel.

Paní Anna hospodařila za děti a vše, čemu se naučila vděčně
od švekruše Mandalény, vzklíčilo desetinásohně, Moudrá správa
panství a domácnosti proměnila se v soustavu: z posledních listů
této kdysi roztoužené mladé paní jest suché naučení kuchaři Janu
Zdeňkovi, jak by »věrně, pilně, bedlivě, spravedlivě a všelijak
náležitě se choval při zasekávání, vaření, uschovávání a
přiná
šení jídel«, A přece ani tu není paní Anna z Rožmherka z oněch 41