Než zatím co sloužila partikulárním zájmům italským,
vzdávala se velikých všeobecných plánů křesťanských. Sen prvních let
její veřejné činnosti, nová křižácká výprava, rozplýval se stále
v matnější přelud, mocnosti, jež zprvu snažila se získati,
odvrátila od sebe v bojích dvojího papežství a pro myšlenku vůbec
nebylo zájmu. Tehdy v XIV. věku byla křížová tažení do Svaté
země nečasovým klamem; v křesťanstvu nebylo ani rytířské
chrabrosti, která by byla dovedla vrhati mužnou sílu do pustého jícnu
nejistého podnikání - evropští národové nebyli již tak mladí a
svěží jako v dobách Petra z Amiensu - ani nebylo nadšení pro
záležitosti odlehlé, když naléhavé životní otázky tísnily.

S větším ještě zklamáním pozorovala Kateřina nezdar svého
úsilí o mravní obrodu církve, v níž viděla vnitřní obdobu k
upevnění papežství v Italii. Žádala kdysi v listě papeže, »aby vyplel
ze zahrady drkve páchnoucí rostliny, plné nečistoty a žádostí,
naduté pýchou a plnící zahradu jedem a hnilobou, a nasázel na
jejich místo vonné květiny, pastýře a preláty, pravé sluhy Ježíše
Krista a otce chudých, kteří na nic nehledí než na čest boží a
na spásu dušÍ.« Jindy psala výslovně: "Proto žádá moje duše
s nesmírnou láskou, aby Buh vám odňal svým nekonečným
milosrdenstvím všecku kolísavost a vlažnost vašeho srdce a
proměnil vás v jiného člověka, toužícího horoucně po obnově, neb
jiným způsobem nemůžete plniti vůle boŽ{ a jeho sluhu. Moje duše
žádá, abyste konal spravedlivost proti spoustě oněch
nespravedlivostí, které se živí a pasou v zahradě svaté církve. Když vám
Pán propůjčil autoritu, a když jste ji přijal, jste zavázán užívati
své moci a síly; nechcete-Ii jí však užívati, bylo by lépe vzdáti
se toho, co jste přijal; to by posloužilo více ke cti boŽ{ a spáse
vaší duše.« V Avignoně poznala mravní úpadek vyššího
kněžstva, v Italii zřela jej znovu denně, volala po nápravě. Hlasu
jejího tenkráte nechtěl nikdo slyšeti, Řehoř XI. neznal
činoro
~4 dého vzchopení se, Urban VI. hledal jen násilné upevnění své