pečlivě kvasící vředy chorých bližních. Asi s dvaadvaceti lety
zaměnila službu Marie se službou Marty a jako Marta žije v
myslích i těch, jimž ostatní její význam jest neznám. Chléb, jejž
přiná~ela nuzným, pod dotekem jejích rukou zveličoval se
mnohonáso-bně; voda, jíž občerstvovala nemocné, měnila se ve víno:
tyto zázraky, opakující věrně divy na svatbě v Kani Galilejské
a na pustině u jezera Genezaretského, shrnují symbolicky její
dobročinění. Bolestné a namáhavé o~etřování nemocných,
pokrytých vředy plnými hnisu a zápachu, posvětila pro vždycky, jako
posvěcuje hrdina každý zdánlivě nedůstojný lidský úkon tím, že
jej koná, aniž ponižuje důstojenství svého hrdinství. V~ichni,
kdož budou seděti u lože těžce nemocných, obvazovati je,
vymývati jejich nakažlivé rány, budou vzpomínati krásných slov,
jež pronesla Kateřina Sienská k výčitkám své matky, když dceři
poukazovala k morovým skvrnám, vze~lým z ošetřování
nevlídné, hrubé ženy, nevylečitelně nemocné: »To jsou mé růže«.
Dokud budou zřizovány morové lazarety, budou ošetřovatelé
klesající na mysli pamatovati na světici, která za moru v rodném
městě úplně odvykla si hnus »nad těmi tvory, pro něž zemříti
Ježíš uznal za dobré«. Jak vysoko stojí tu, mluveno ironickou
řečí učeného jesuity A. Baumgartena, Kateřina Sienská nad
urozenými a krásnými svými současnicemi, jež se před morem uchýlí
na líbezný zámek venkovský, aby tu poslouchaly a vyprávěly
kluzké příběhy »Decameronu«.

Ale úkol její byl větší. Obrat, jenž počátkem sedmdesátých
let provede se v mysli Kateřinině a jenž ji vede z asketické
komůrky do bouří církevních a politických, zbásněn jest krásně
v legendě. Ježíš přišel k ní a pravil: »Věz, má dcero, že čas,jejž
na této pouti máš ztráviti, stane se skvělým a slavným
podivuhodnými díly, jež ti dám provésti a nevídanými dary, jež ti
propůjčím, takže nevědoucí užasnou a neuvěří. - - Roznítím tvé

28 srdce takovým zápalem pro svoji čest a pro spásu duší, že tak-