lena pokorně sedla k jeho nohám, nastavil svůj bok, aby pila
z něho zdroj věčné lásky. V masopustě slavila sňatek se
Spasitelem a dosta!a od něho prsten, všem jiným neviditelný a
hlubokou lásku svou směla mu opětovaně vyznávati horoucími slovy.
Ježíš přišel, otevřel její levý prs, vyňal srdce a zmizel: v
nejvyšší ekstasi, jež zbavovala tělo tíže a jež zastavovala činnost
smyslů, prožívala světice vášnivě tento sladký akt, symbolisující
poslední cíle cítění a snažení mystického. V rozkošeplném
vytržení mluvila Kateřina hlasitě nadšenými modlitbami s Bohem;
tak vzniklo 26 modliteb zaznamenaných učedníky, tak vznikly
některé z jejích nejkrásnějších listů a hlavní dílo její mystiky
»Il Dialogo della Divina Providenza«.

Jako vůdčí motiv ekstatických těch projevů vrací se stále slovo
láska, skoro novoplatonsky nořící se v nekonečné náručí Boha,
jenž se dá poznati a pocítiti pouze nesmírným milováním. Pro
serafický svůj názor nalézá sama význačná slova a velkolepý
obraz: "Duše, jež pozná svou nicotu i to, že vše dobré jest v
TVůrci, opouští všecky tvory, vrhá se zcela do bytosti Tvůrcovy, a
proměňuje se do jisté míry sama v Boha pozorujíc, že láska v ní
denně se zmnožuje; a tak nemůže na nic mysliti než na Boha, nic
milovati než jeho; všecko stvoření a sebe samu zří však a myslí
si pouze v něm, jako ten, jenž vrhl se do moře a pluje pod
vodou, nic nezří a ničeho se nedotýká než vody; podobu věcí, jež
jsou mimo vodu, může ovšem viděti, ale jen ve vodě; a láska boží
jest tiché hluboké moře.«2 Tak jest Kateřina, zbudovavši všecko
poznání a chápání Boha výlučně na základě lásky, »1'anima
inamorata di Dio«, duší zamilovanou do Boha, jak říká stará
italská mystika. Výrazem této víry provázené svrchovaným
smyslovým vzrušením jsou výkřiky »Gesu dolce, Gesu amore«, jež
rušíce tekst a vymykajíce se z celkové stavby prožehují všecky její
dopisy, i ony, jež slouží spíše církevně politickým snahám než

mystickému osobnímu cítění. 25