své matky proti krvi otecké? Že dělíte řiši svou ve dví?
Že připravujete vpád barbarů do lta1ie?

K ARE L IV.: Přiznám se vám, rozhorlený poeto, že jsem v
přísných nocích své samoty pomyslil na tyto důsledky. Ale
vychoval.li jsem k novým bojům křesťanské rytíře,
dobyl jsem si na to práva tim, že jsem zároveň potlačoval
všecku pýchu, všechnu samolibost, všechno vzpurné
člověčenství.

PE TRA RC A: Řekněte: všecka hrdinská hnutí své bytosti,
vznešený Imperafore. A což jste si neřekl nikdy, Auguste
a Traiane v jediné osobě, že chystáte boj a vzpouru vy,
jenž milujete a cňte nás? Není vám lilo obětí této podivné
a přece nevyhnutelné budoucí války?

K ARE L IV.: Modlím se k Bohu, aby válka nestála příliš oběti!
P E TRA R C A: Nezbude mně, nei prositi Prozřetelnost, aby vaši
barbaři nezvítězili. Abych nepřestal věřit, že jsem nežil
nadarmo, že mne můj Vergilius nezklamal. Ale jak svišti
listí, a jak studený jest vichr ... jako tam u vás na severu.

K ARE L IV.: Váš hlas se třese jako vaše údy. A vaši úzkost
slyším i z písně fontánu. Jest čas, abyste ve svém Vergiliovi
hledal zas nápoj opojení.

PE TRA R C A: Bojím se, že otevru jej tam, kde mezi verši rostou
květiny zapomenutí.

Oba odcházejí mlčíce,

35