Počátkem sedmdesátých let nastává pro
padesátiletého Gottfrieda Kellera dlouho
čekaná chvíle básnického obrození: státní písař
curyšský proměňuje se po dlouhém odmlčení
opětně v novellistu, vrací se k starým
literárním plánům, uvažuje o odložených
motivech, prohlíží dávné náčrtky. Zdá se, že
přichází nové léto plné květů, písní a barev pro
umělce utichlého na patnáct let, a všichni,
kdož se obáv:ali, že úřední prach státního
archivu města Bodmerova udusí úplně
poesiKellerovl',' s podivem pozorují, že dary, které
básník "Z.eleného Jindřicha:' podává, jsou
sladší, opojnější a vonnější, než plody jeho
bouřného mládí. Všechna novellistická produkce
toho~o pozd~ího údob~ i~o~pt~Kflle~~)Vy
'připommá babl"1éto, 'kdy ~oI1túry kraj my JSou
pevnější a barvy její sytější; vlídná pohoda
rozestřena jest nad nimi, uklidněný jas je
prosycuje, moudrý úsměv je oblévá. Všecky
mízy, jelž: z jara nedočkavě a divoce stoupaly,
proměňují se v medové šťávy zralého ovoce;

1*