307

kroj, nýbrž umělecké provedeni a naivnl filosofie lásky
odpuzuji Pavla v básni Vlnově. Když Pavlovi hrozl, že
jej lyrik S kytarou zapřede do kritického rozboru
skládání o Antaru, mini iej odbýti jednak podceňujlcl
poznámkou o náJI1ětu nedosti originálnlm (již Ferd. Strejček
opra vil omyl Cechův, který za předlohu Vlnovu uvá dl
pověst o Antaru, přeloženou z fr a n c o u z š ti n y a
otištěnou v Zapově "ctihodném Poutniku"), jednak
poukazem na neobratnost formy doloženou na jednom verši.
Ale nikoliv Vlnoví, nýbrž slečně Cilce musl Pavel
vyložiti své námitky proti skladbě Vlnově, byv otázán, jak
se mu líbL Odpoví na to vřelým uznánlm látky této
romance a poněkud ironisujicf zmínkou o tom, že
prožitek Antarův neni vlastně než fatou morganou, tak
příznačnou pro pouště arabské. A tu jest Pavel zapředen
Cilkou v· krátkou, ale významnou rozpravu o věčnosti
lásky, kterou sám popírá, kdežto jeho půvabná
partnerka jí hájí. Pavlův výklad, že absolutnl hloubka a síla
milostného citu, nikdy neochabujicího a věčně trvajlcfho,
náležl leda do oblasti básnické, nikoliv však do světa
skutečnosti, jest. nejpřísnější kritikou Vlnova
přecitlivělého idealismu. Krásným obrazem stříbrné rýhy za
veslem, která pozvolna se rozplývá, bledne, mizl,
symbolísuje Pavel na závěru své rozpravy snadno se zacel
ujlci ránu nejprudšl lidské lásky. A že jest to plné a
pevné přesvědčení nejen Pavlovo, ale i básníkovo,
potvrzuje dalšl vývoj dějový. Náklonnost farské rusalky
k Pavlovi, vzkličivší právě za tohoto v)'letu a zesmvšl
za Pavlovy choroby, nepřetrvala dlouho Pavlovu smrt:
hnědooká dcera pouště uposlechla lyrické rady Pavlovy
improvisace a zdvihnuvši džbán na krásnou hlavu odešla
volným krokem v rodný stan, neboť nebyla z rodu Peri
jako k němu vůbec nenáležeji ženy pozemské, nýbrž
pouze smyšlené vidiny romantick.é poesie, ať je, za vlivu
Byronova uměnl, spřádajl dovední obměňovatelé a
stilisujlcl stupňovatelé motivů z národní tradice jako Josef
Senkowski nebo citlivůstkářštl epigoni z rodu Bohumlra

Vlny. ,

Takto mohl Svatopluk Cech pokládati za
uzavřenou kapitolu svého básnického vývoje netoliko látku