3U2

Obsah zlomku potvrdí zde učiněnou nápověď, že Čech
básně svůj zpěv o Antaru, spoléhal prostě na svou
pamět a nepřiléhal k zapomenuté předloze v Zapavě
"Poutníku". Tíže jest však dohadnouti se, ke kterému
motivu dané látky připínal svou melancholii.

Vstup neliší se ničím od počátku povídky
Senkowského. Antar - hrdina a ne zároveň básník -- vrací se
z boje poraněn a zároveň zbaven víry v lidi, ano í v sebe
..s úsečnou působivostí kreslí šest pětistopých trochejů
tuto chmurnou podobiznu beduínského rozervance. Co
však následuje a vyplňuje ostatek zlomku, nemá u
Senkowského předlohy. Antar uprostřed bojů stále toužil
po půvabné své ženě a po stanu skrývajícím na
hebkém koberci její něžné vnady. Nyn! chvátá za ní na
svém koni s kopím v ruce, ale když se přiblíží k jejímu
stanu, slyší odtamtud zpěv: krasavice horoucně touží
nikoliv po něm, nýbrž po milenci, projevujic odvahu
následovati ho kamkoliv a odsuzujlc pohrdlivě svého
temného, hrdého, nemilosrdného manžela. Třesa se a
bledna, vniká Antar se zrakem děsně svítícím do stanu,
vytasiv meč a za okamžik se vrací, provázen chrapotem
smrtelným. O nevěře Antarovy ženy nevyprávi ani staré
podáni arabské ani pověst Senkowského, naopak i Abla
i Gjul-nazq,r jsou hrdinkami věrné a neporušitelné lásky.
Snad šlo Cechovi o prohloubenějšl a samostatnou
motivaci Antarova zatrpklého pohrdání člověčenstvem, jež
nalezl u Senkowského a tu hledal v trpkých
zkušenostech milostného rozčarováni nevěrou ženinou; takto
vnikal do antarovské látky týž dočasný pesimism,
ironisujicl trpce každou ilusi, jejž poznáváme v pěti
zpěvech rovněž zlomkové skladby "Nemo", vzniknuvší o rok
dři ve. Tímto způsobem byla by vyložena alespoň
částečně nápověď předstoví o "žalu básníkovy duše
vloženém v zatemnělé rysy báje." Avšak jen částečně:
sotva další průběh děje byl pojat v duchu takového
chmurného desi1lusionismu, naopak zdá se
pravděpodobným, že by se byl v dalšlch zpěvech Antar povznesl
k poznáni lásky netoliko vyšší, ale přimo absolutni, a
že v tomto poznáni by se byla jeho temná a přisní