301

stav z exotické Asie; snl o palmách, o cizokrajných
otrokynich, stanu kupcově, o setkánl dvou karavan na
poušti, o rájlch Mohamedových, o rýmech Hafisových,
a celá situace údivného okouzleni Jarmilova se shrnuje
do veršů:

.Jak Antar 20člv
paláce duchů v pouště středu,
tak zžAsl Jarmil."

Druhý zlomek, různý rytmicky i intonačně, uvádí tutéž
cizokrajnou dvojici ženskou v divokém rámci letni bouře.
Cikánská divka dřlmá a má erotický sen východni
z dalekého domova. Pod palmami sedi dlouhobradl
starci, naslouchajice vypravování snivookého pěvce,
jemuž právě řeč usnula na rtech. Bavil své posluchače
v turbanech pověsti o Antarovi. Zlomek končí se slovy:

.Hlavu svislou, ruce povznešeny.
jak by tamo dostoupil byl v ději,
kterak Antar nesmrtelné ženy
oslnivě poklonil se kráse.

Avšak stoji něm a nehýbá se,
Náhle starci tl jak řada stlnů
odchvěll se větru ševelem,

II jal< Antar v milenčině klínu
vyprávěč se sesul popelem."

Všecky tři narážky na pověst o Antarovi, z nichž dvou
jest použito za přirovnáni a jedna vyplňuje
polovzpomínkový sen mladé cikánky, zůstávajl ve věrné shodě
s různými místy povldky Senkowského; jest příznačno,
kterak každou tu antarovskou zminku provázl názorná
představa arabské poušti s palmami, s karavanou,
s epickým pěvcem a s fatamorganickým přeludem.

Když po čtyřech létech r. 1872 sáhl Svatopluk
Čech k pověsti, aby ji zpracoval v skladbu rozsáhlejší,
počlnal si vůči Senkowskému již volněji. (SS. XXVII,
str. 336 -- 338). Naznačuje to hned iambické čtyřveršl
přede slané jedinému zachovanému zpěvu složenému
v trochejich:

.Arabskou báj jsem četl kdysi,
teď v paměti mé ožila,

a v zatemnělé její rysy

má duše žal svůj složila."