296

přlsně věcné epiky - takto seskupilo se kolem postavy
Antarovy mnoho různorodých prvků z lidové tradice
předoasijské, a původnl jednota národní i epická byla
porušena.

Této veliké volnosti motivické, nabízené různými
versemi arabského románu o Antarovi, užil vydatně
slo~anský spisovatel, v jehož ztlumočení poznal Svatopluk
Cech proslulou pověst beduinskou. Byl to ruský
národopisec a orientalista polského původu a pochybného
politického přesvědčeni, učený a plodný Josef
Senkowski (1800 -1858), jenž v zahraniční službě v Cařihradě
i na rozsáhlých cestách v Přední Asii i v Africe si
zlskal rozsáhlé znalosti netoliko jazyků, ale i národú
a mravů východnlch; jako profesor orientalistiky v
Petrohradě, jako horlivý překladatel a neúnavný publicista
horlivě pak těžil z těchto známosti a přinesl do ruské
literatury značnou zásobu látek a motivů indických.
semitských, iranských i mongolských. Almanah
"Novoselje" na r. 1834 otiskl z pera Senkowského půvabně
vypravovanou "východní pověst" "Antar", kterou znovu
v~dle Fr. L. Čelakovského, jehož překlad přinesla záhy
"Ceská Včela", po 13 letech přeložil do II. ročnlku
Zapova "Poutníka" Jan Slavomil (Tomiček). Bylo to jak
v tradiclch "obrázkového časopisu pro každého", tak
v tendencích překladatelových: Zapův obratně
redigovaný list rád přinášel národopisné, zeměpisné a
historické obrazy a povldky, hlavně z východu slovanského a
asijského, Tomíček pak, sám praktický stoupenec
slovanské vzájemnosti a nadšenec pro národopis, horlivě
překládal a kompilačně tlumočil z ruských spisovatelů
to, co by českému čtenáři odmykalo přístup k barvitému
světu východnímu.

Antar z pověsti Senkowského nemá mnoho
společných rysů ani s historickým básníkem Muallagáty ani
s hrdinou pozdějšího románu arabského. Děj z
arabského Hedžasu přeložen jest k Eufratu do starodávného
Tadmoru syrského; syrské prvky tradiční i náboženské
s bájeslovnými a pohádkovými živly perskými zastíraj!
původní staroarabský ráz, takže zvláště předislamský
duch beduínský z přiběhli nadobro vyprchal; celek pře-