ANTAR.

Napsal Arne Novák.

V básnických počátcIch Svatopluka Čecha z druhé
polovice šedesátých let proniká občas živel exotický
sytého východnlho zbarveni; pestřlf se cizokrajnými
barvami divokého a smyslně opájejlclho světa hned první
báseň, jež uvedla dvacetiletého začátečnika do veřejnosti,
"Otrokyně", zhuštěná zanedlouho na "Kandiotky" ,
i prvnl rozsáhlejšl skladba, mořská fantasie "Bouře",
kterou Svatopluk Čech podle obecného úsudku stanul
v popředi mladého Iiterámlho pokolenl.

Tato horká vlna de~orativnl romantiky východnf,
která před SvatoplukemvCechem na čas zachvátila
Vltězslava Hálka a Václava Solce, a již později v stupňované
mlře podlehl Jaroslav Vrchlický i Julius Zeyer, dolehla
na českou peldu značně opožděně, nebof západ nimi
i východnlmi literaturami evropskými problhá již v první
polovici XIX. století. Anglickému básnictvi otevřely
barvitý a vášnivý orient po staršlch podnětech
Beckfordových a Hopeových veršované povldky Byronovy a
Mooreovy v druhém desetileti vťku XIX. V Rusku, které
mělo svůj východ na dosah ruky a zbrani, zahájili tento
směr o deset roků později samostatni žáci Lordovi
s dvojicí básníků "Bachčiserajského fontánu" a "Ismaila
beje" v čele. Skoro současně zdomácňuji mladši
romantikové franconzšti, po stopách Hugových "Orientálů" a
za silného vlivu výtvarného uměnl, v asijských i
afrických krajinách bizarní krásy a překypujfcl vášnivosti.
V Německu pak, kde orientálnl cizokrajnosti půdu
dávno již připravili Goethe s Platenem svou
západovýchodní moudrosti lyrickou a Hammer-Purgstall s RU-