ARNE NOVAK:

Dušičky v lese.

Čechovy povídky, arabesky a humoresky náležely
v sedmdesátých a osmdesátých letech k nejoblfbenější četbě
českého vzdělanstva, které před příchodem
psychologického realismu milovalo nade vše společenskou
drobnokresbu dickensovského rázu. Mírná pohoda prosy
čechovské, kde se oblaky melancholie a snění prodírá vlahé
slunce laskavého humoru a léčivé satiry, okouzlovala
i prostého i vyběračného čtenáře, kdežto znalec se
upřímně a právem podivoval bezpečné kresbě
typickýchpostaviček, provedené několika úspornými tahy, náladě
nanesené jenom lehkým dotykem štětce akvarelistova,
jemnosti a důmyslu komposice, občas až překvapující
uměleckou subtilitou. Ale dnes se k těmto spanilým a prostým
prosaickým knihám čechovým dávno již čtenářská
přízeň nev:rací: společenský svět v nich zobrazený nejen
zastaral, nýbrž přímo zmizel, ať to bylo patrimoniální
úřednictvo na venkovských dvorcích, ať drobné měšťanstvo a
umělecká bohéma v staré Praze; hroty satiry ztratily
proto ostří a řešené problémy přestaly býti nadobro
aktuálními; humor čechův, založený na úsměvu a nikoliv na
groteskním šklebu dnes ovládajícím, zdá se býti příliš
krotkým. Není snad již daleko doba, kdy se do těchto
děl, tak autentických pro dobu našich dědů a otců,
zabere kulturní dějepisec a ocení, jak hodnotnými
mravoličnými dokumenty jsou tyto světlé a teplé obrázky
ztracených dob, zapomínaných společností i literaturou.

Zcela neočekávaně se znovu potkáváme s jednou
feuil1etonistickou Črtou Čechovou, na niž autor sám jistě
nekladl valné váhy, ale v níž se od začátku zalíbilo
německým překladatelům: proč asi se právě Čechovy
Dušičky v lese, ztlumočené po německu ostatně již v letech
devadesátých (1892 v Politik a 1896 v Arbeiter-Zeitung),

47