112

-prosto o akademické hodnosti a tituly. Nelze však naopak
vůbec říci, že by byl l1avlíček nikdy nestudoval soustavně a
účelně. V Praze mimo školu v době filosofické i seminářské
uceloval a učleňoval své vědomosti stavě se již tehdy do
služeb lidového buditelství; po vyloučení ze semináře v
Německém Brodě vzdělával se široce a úměrně zejména slavisticky,
{1oplňuje poznání jazykové a literární studiem historickým,
snažil se získati si naukovou l?odstavu pro racionalismus a
skepticismus dotud spíše jen instinktivní, vnikal podrobněji do
ideí písemnictví německého. Na Rusi v domě Ševyrevově
pokračovala tato harmonicky se doplňující studia: vedle moderní
literatury ruského realismu a vedle písemnictví
slavjanofilského bylo tu zastoupeno německé osvícenství XVII. věku
s Lessingem v čele a mladoněmecká liberální a emancipační
tvorba současná. Knižní vzdělání střídalo se u l1avIíčka vždy
pravidelně s bohatstvím poznatků životních ze všech vrstev
i útvarů společenských, k nimž přinášel l1avIíček stejnou míru
mladistvého zájmu lačnícího po živé a silné realitě i mocně
vyvinutou, ostře postřehující vnímavost, která se nikterak nedala
obelstíti modním. sentimentalismem obestírajícím vše
příjemnou, ale zatemňující mlhou. Tato harmonie vzdělání
knižního a životního charakterisuje studia l1avlíčkova i na dále,
dávajíc jim zvláštní sympathický rys bezpečné jistoty. Když
l1avIíček se roku 1845 definitivně rozhodl státi se politickým
žurnalistou a převzíti redakci "Pražských Novin" star-al se, aby
nabyl jak rozhledu po současné politice rakouské, tak
theoretických vědomostí o moderním státním liberalismu a politické