došel Dyk v tragickém "Zmoudření dona Quijota" (1913) a v rozmarné pohádce
z naší vesnice "Ondřej a drak" (1920), tu i onde pro svou příznačnou
problematiku krásné iluse a žalostného vystřízlivění.

Rozměrné jest Dykovo dílo výpravně prosaické a obsahuje - nikoliv ve
vzestupné řadě vývojové, nýbrž v pestrém střídání - práce tak různorodé,
formou, jako jsou románové letopisy s dušezpytnými dokumenty básníkova
pokolenía soustředěné zkratky novelistické s náplní symbolickou, časové parodie a
náběhy ke skladnému románu historickému. Na promyšlenou a rovnoměrnou
výstavbu rozvětvené skladby výpravné nepopřál si Dyk času, a jeho povolání novi·
náře a politika mu k ní nedalo potřebného klidu, takže obě ukázky politické
kroniky studentské, "Akt působnosti Čertova Kopyta", zůstaly zlomkem;
satirickopsychologický obraz z Ruska, psaný v době válečné, zbortil se autoru pod
rukama; velký pokus o románovou interpretaci politického zápasu protirakouského,
zosnovaný v mladosti, opakovaný s posunutím dějového těžiska několikráte a
s napětím sil prováděný velkoryse v posledních letech, zmařen byl smrtí.
Naopak se Dykovi dařily prósy nevelkého rozsahu, ostrého prokreslené, aforisticky
vyhrocené; jeho symbolický "Krysař" (1915) s archaistickou látkou a
baladickým přednesem nemá význam pouze pro autora, který tu nalezl slohovou rovno·
mocninu pro svou hořkou moudrost o touze po velikosti, zrážené realitou, ale
i pro vývoj českého umění novelistického jako svéprávného druhu slovesného.

Ze zájmu látkové·
ho i problémového se
Dykova výpravná prósa
vracela opětovně ke
dvěma dějstvům,
stavějíc se k nim zprvu
kronikářsky, pak se
snahou o důmyslnou
zkratku stylisační, k
pokrokovému hnutí z let 90.
a ke světové válce s
životní otázkou Ruska a
jeho l'ozvratu v
popředí. Onde vytěžil ne·
jenom romanticky
orámované zpovědi a
vzpomínky studentských,
vnitřně rozvrácených
účastníků, hlavně v
časově památném
"Konci Hackenschmidově"
(1905), ale i
mistrovskou povídkovou
episodku "Prsty
Habakukovy" (1925), humoru
zcela vyzrálého; tuto
našel kromě inspirace
k satirickým a
parodistickým "Příběhům
Kozulinova", které se mu
rozrostly v dílo
nelítostného politického
duše
Růžena Svobodová.

186