středí učeneckého a s vydatným použitím válečných realit; posléze v
dvojrománě, "Vilém Rozkoč" (1923) a "Řešany" (1927), mravní vzestup sochaře,
prošedšího krvavým křtem světové války od "všiváctví" předměstského
kvítka k výšinám uměleckého svědomí; vedle těchto rozlehlých románů řada
povídkových knih z nejrůznějšího prostředí, mezi nimi skvost Čapkovy
novelistiky "Humoreska" (1924) s hudebním námětem a opět s otcovkou
tragikou v popředí. Přírodopisný naturalismus sociální, prováděný se smyslností,
důsledností a robustností, dotud v Čechách neznámou, byl pro K. M. Čapka
východiskem. Skutečnost takto zjištěnou přetvářel však ·svou barokně divokou fantasií,
která všecky rysy přepínala až do groteskní obludnosti. Z tohoto spojení reality
a imaginace vznikal u Čapka nový svět, vyhovující básnické potřebě kypivého
jeho ducha lépe než řídké a rozptýlené fenomeny, jimiž se spokojovali jeho
literární druhové, svět, v němž však vládne paradoxní zloha fata nad člověkem,
zloba, která jest předobrazením všech grotesek, tak častých v osudech lidských.
Zpravidla o tom vypráví Čapek, nevyčerpatelný fabulista, s cynickým humorem a
s drsnou brutalitou, ale ve vrcholných dílech snaží se prekonati tento záporný,
pesimistický a pohrdavý poměr k životu a pokoušeje se o romány niterné očisty,
pronáší kladné soudy o chybujícím, hledajícím a zachraňujícím se člověku, který
se bije o víru ve smysl
života na pohled
nevázaného, a při tom
přece, přes veškerý
agnosticismus,
poslouchajícího nepsaných
zákonů. Toť poslední slovo
českého
naturalistického románu.

České drama
realistické nedospělo ani
zdaleka výsledků, jaké
vykazuje realistický
román; i ti z jeho
pěstitelů, jejichž jména se
mohou vykázati
největšími divadelními
úspěchy, vyžili se plněji v
literatuře výpravné. A
nejen že scénické
tvoření jest hojností a
hodnotou chabé, i celá jeho
povaha ukazuje k
základnímu nedostatku
dramatičnosti v české
nátuře vůbec: malba
prostředí má většinou
převahu nad dějovým
pohybem; seskupované a
do široka propracované
obrazy hoví těmto
dramatikům více než
scénická zkratka, nabitá
životem, který zvládla

K. M. Capek-Chod.

171