násilí, bídu, hrůzu a zločin lidského mraveniště a ve zlobě, skoro mstlve, se
vypořádal s oběma hlavními strůjci této pitvorné Gehenny, s mravně tupým a
prospěchářským šosákem, oslněným civilisací a technikou, i pohodlnou,
nenasytnou lidskou samicí; ani nejlepší z těchto lyricky vzdutých a visionářsky drtivých
prací, "Peklo" (1905) a "Lípa" (1908), nejsou skladbami vlastně epickými.

Dílo takřka všech těchto spisovatelů bylo předčasnou smrtí uzavřeno, když
největší jejich vrstevník, K. Matěj Čapek (1860-1927, později se podpisoval K. M.
Čapek-Chod), po četných oklikách i přestávkách dospěl svého mistrovství a po
prvé - nezvykle opožděně - dovedl český naturalismus k nespornému vítězství.
Sukovitý syn nejzachovalejšího západočeského kmene prošel trpkými léty
žurnalistické a umělecké bohémy v Praze i na venkově, ale vedle úžasných zkuše·
ností životních odnesl si odsud nečekaně bohatou kořist: denní kronikář a reportér
pronikl nejrůznějším životním prostředím a osvojil si v každém způsob nazírání,
mravy a zvláště stavovskou řeč; umělecký zpravodaj, sám mnohostranně nadaný,
získal si pohled do tajemství hudby, sochařství, malířství; neúnavná intelektuální
zvídavost učinila. z něho polyhistora; konečně Praha - a to Praha dvojí:staro·
světská i výbojně modernistická - si v něm vychovala znalce tak zasvěceného,
že se mu ani Neruda ani Herrmann nemohou rovnati. Podal sice hned na počátku
třicítky povídkami o·
strého postřehu a so·
ciální soustrasti visitku
naturalistického nadá·
ní; projevil nedlouho
potom chut na romá·
novou drobnokresbu
pražskou a odvahu k
psychologickým experi.
mentům, ale byl již
blízek padesátce, když
po prvé jeho nadání vy·
stoupilo v plné zbroji
experimentálním
románem důsledně
nahnalistické formy v rámci
kriminalistickém a s
úžasnou znalostí lidové
spodiny, "Kašpar Lén,
mstitel" (1908). Pak u
mistra úžasné pracovi.
tosti šly románové
úspěchy ráz na ráz: v
"Turbině" (1916), kde
jest vydatně použito
též motivů hudebních,
tragikomedie
rozkládající se buržoasie; v
"Antonínu Vondrej.
covi" (1918), tragedie
básníka·bohéma; v
"Jindrech" (1921)
drama očisty otecké
utrpením synovým z pro·

Josef K. Slejhar. Podobizna z mladších let.

170