zemské radosti z tohoto světa a v družné lásce k jeho dětem. Ať se s
jeanpaulovskou účastí a s kellerovskou zálibou pro starosvětskou skurilnost rozpomíná
na povahové originály rodné čtvrti pod hradem pražským, ať se za
mezinárodními typy evropskými vydává na cesty, o nichž pak podává jiskřivé zprávy ve
feuilletonistických kronikách s kulturně politickými perspektivami, ať si do
skizzáře narychlo zachycuje figurky a situace dělnického a proletářského života,
vždycky jest jeho hlavní předností ostrá, pružná, vtipná karakteristika postav
v jejich původním ovzduší; pro své lidi a lidičky dovede vzbuditi vždycky zájem
a sympatii, i když jsou to jenom pošetilí a ubozí podružní herci v lidské komedii,
na kterou N eruda pohlížel nikoliv Balzacovýma, nýbrž Dickensovýma očima.

Daleko větší dráhu vývojovou opsal Neruda básník: třiadvacetiletého
začátečníka, který v krátkodechých a suchých verších "Hřbitovního kvítí" staví
na odiv krutou zálibu v hrůzách života i ironické pohrdání společenským řádem
a paradoxně spojuje pozdního Heineho s Baudelairem, nepoznal by nikdo ve
vznosném a výmluvném patosu pohrobních "Zpěvů pátečních", v jejichž paroxystickém
pojetí jest cit národní povýšen k výši náboženské a jako u polských romantiků
patriotický
messianismus promyšlen do
důsledků; ovšem,
uprostřed tohoto vývoje
leží desetiletá přestávka
básnického odmlčení. V
"Knihách veršů" (1867),
hlavním díle Nerudovy
mladosti, které vznikly
před touto pausou,
zápasí ještě různé vlivy:

Erben i lidová píseň,
Heine i Meissner,
Byron í Victor Hugo, a
přece se tím vším i v
lyrice i v epice prodírá
Neruda k vlastnímu
svérázu, který záleží v
ostře konkretním a
pevně karakteristickém
výrazu pro zápas
nedůvěřivého rozumu s
hlubokým cítem; nejen
impresionistická
útočnost smyslů, sloučená v
lyrické knize se směle
mžikovou introspekcí
do vlastního ironicky

světélkujícího nitra,
ale i dřevorytová
reliefnost sociálních
balad, pozvedajících
obžalobu k
monumentální výši v kníze
epícké, stejně jako
intelektuální vzdor, přimíšený

Jan Neruda. (Podobizna z let sedmdesátých.)

126