napovídajícího zlomku, Josef Jaroslav Kalina, postoupil na dosah tohoto svítivého
bohatství. Byla to "Kytice z pověstí národních" (1853); ovšem vznikem sahaly
její báje, báchorky a legendy skoro dvacet roků nazpět.

Její, již čtyřicetiletý autor Karel Jaromír Erben (1811-1870) jest básníkem
jediné knihy; jinak byl tento tichý archivář města Prahy neúnavným
sběratelem a badatelem lidové tradice, zvláště pohádkové, písňové a zvykové, výborným
vydavatelem starých slovesných i listinných památek a vůbec dokonalým
učencem romantického typu ve službách slovanské vzájemnosti. Vědecké studium
národopisných publikací Erbenových poučuje však, jak vydatné služby
prokazoval etnograf z Grimmovy školy tvůrčímu a stylisujícímu básníku epikovi. Naučil
ho, jak kombinovati varianty a vybírati z nich nejúčinnější a poeticky i eticky
nejplodnější; povzbuzoval ho, aby kusé podání české doplňoval z ostatních zásob
slovanských; přesvědčoval jej, že se za fabulačním bohatstvím skrývá cosi
významnějšího a hlubšího, buď zbytky dávné mytologie národní neb etická
moudrost křesťanská; zvykové orámování epických příběhů plyne u Erbena z
odborné průpravy folkloristické. Před "Kyticí" osvědčil Erben své vypravovatelské
umění v prosaických "Českých pohádkách", jichž knižně sám nesebral;
mistrovství komposiční i spontánnost přednesu jsou tu v dokonalé rovnováze.

Balady a legendy Erbenovy "Kytice", opřené o staroslovanskou tradici
nejen českého, ale vůbec slovanského lidu, tkvějí hluboko v romantickém
názoru mytologickém, podle něhož příroda obklopuje člověka živelnými démony
a nadpřirozenými bytostmi. Zhoubné vášně a tajemné viny ženou lidský osud
v náručí a v plen těchto temných sil, takže člověk se ocitá na samém pokraji
tragiky; v tom Erbenovy balady těsně přiléhají k Biirgerovi, Herderovi a Goethovi,
které český básník prostudoval a prožil. Většinou však dospívá etik a humanista

První vydání "Růže stalisté" od Fr. Lad. Celakovského.

111