hctví, které - patrně i osobně - udržovaly styk s Komenským a pokračovaly
hlavně v jeho jazykovědném úsilí. V mládí Rosa rád a se zdarem veršoval, jsa
věren Komenského časomíře i pokračuje v jeho spojení bible a nápodoby
klasicistické, ale uče se i ze "Zdoroslavíčka" novému idylismu a nábožensky milostné
symbolice; jeho vánoční pastorála i galantní alegorie o hoři, snech a zkouškách
exaltované lásky náleží k nejtypičtějším kusům českého básnického baroka, na
který z části navazovali i první veršovci novočeštÍ. Barokní jest i Rosova
filologie, nesená vedle puristického snažení a vedle názorů humanistických láskou
k mateřštině a vědomím pospolitosti slovanské; Rosa, který převzal pro svůj
slovník vědeckou látku Komenského, poskytl jako gramatik hojného poučení
i mravní posily filologickým buditelům XVIII. věku.

S duchovní lyrikou barokní souvisí těsně nejlepší plody jesuitského divadla
českého, počtem skrovné proti početným hrám latinským. Tyto měly ráz evropsky
mezinárodní svou jazykově cvičebnou a mravně i společensky výchovnou
tendencí, svým slohem senecovsky deklamačním a v krvavé tragice značně
bombastickým, svými náměty z bible i z legend, z dějin antických i
novodobých, svou nákladnou a vyumělkovanou strůjí alegorickou; také
drama
turgie na naší půdě,
zachovaná latinsky z
pera Balbínova, a česky
z pera Jandytova, se
v ničem neodchyluje
od renesanční estetiky
západoevropské.
Občas, jako již za
humanismu, se objevují i
náměty z domácí historie
a zvláště z české
hagiografie sem tam s
vlasteneckými
deklamacemi; škoda, že
většinu z těchto
jesuitských her českých, na
rozdíl od dochované
dramatiky latinské,
která obratnými
scénickými deklamacemi
plodného člena koleje
pražské, Karla
Kolčavy, dosáhla dočasné
proslulosti evropské,
známe jenom ze
synopsí a nikoliv z
originálů.

Ale jiná, tradičně
mnohem zachovalejší
větev jesuitského
dramatu došla ohlasu ve
vzdělanstvu i v lidu
a působila také na
rozvoj divadla
prostonárodního : byly

Bohuslava Balbína "Bohemia docta". (Vydání z r. 1780.)

66