promisem: při své práci nahlížel vydatně do Bezova latinského překladu a hojně
užíval také Vulgaty jako pomůcky, přejímaje občas i chyby svých předloh ŕ
běžný názor o Blahoslavově důsledné emancipaci od latinského textu není než
zbožná tradice, která příliš uvěříla vlastním slovům jeho. Zato mu umožnily
učená znalost biblické práce domácí i stálý styk s živým jazykem lidovým
vytvořiti novozákonní češtinu monumentální i přírozenou, důstojnou i
pohyblivou, správnou í elegantní. Svým překladem Nového zákona vytvořil
vzor, jemuž se dostalo hned napodobování a pokračování; r. 1564 vyšel
Blahoslavův Nový zákon a již 1588 vydána byla v zapadlé moravské vsi Kralicích prací
celé komise proslulá úplná bible Kralická, do níž jako částka pojato i dílo
Blahoslavovo. Také bratrský Starý zákon překládán s pomocí latinského vydání vedle
studia originálů, také v jeho jazyce provedena syntésa archaistické tradice a
živé lidovosti, duchovní rétoričnosti a ztlumeného realismu výrazového, vzdělané
zdobnosti a jadrné prostoty. Pro tento mistrovský výkon jazykový i literární,
daleko předstihující kritickou a exegetickou průpravu překladatelů, upadly brzy
v zapomenutí staré
úctyhodné překlady
biblické, které byly
odkazem gotického
věku Karlova a jimž
nejen četné opisy, ale
i hojné tis\;y
prodlužovaly život přcs
archaismy zvolna
nesrozumitelné. Jazyk
bible Kralické se stal
kanonickým a zůstal
jím alespoň 250 let:

Komenský v něm
myslil, horlil a psal,
Palacký ho dovedl
použíti ve filosofii,
dějepise, politice, Kollár
v něm básnil -
Jednota bratrská
nevytvořila nic většího a
trvalejšího, dokazujíc
mimoděk, že
humanistické podněty ji
šťastně oplodnily.

Zápas humanismu
s reformací, vedoucí
k řešení
kompromisnimu, jest pozorovati
i v pisemnictví děje.
pisném, v němž
historik literární se však
zastaví se zájmem a
se zalíbením u jiných
děl než kritik
dějezpytný, stavěje
živost epického podání

Titulní list bible Kralické z r. 1596.

54