z touhy po otčině slavné, krajanech důstojných, rozkvětu kultury domácí. Ale jako
jejich výlučný aristokratismus nerozuměl lidu, tak jejich umělý humanismus chápal
sice stát, nikoliv však národ a přidržoval se v abstraktním universalismu latiny,
jež přestala býti jazykem mrtvým a stala se i v Čechách řečí společenskou
a obcovací.

Ještě v XV. věku učiněn zdařilý poku5 o organickou syntésu humanismu
a domácí vzdělanosti; klasičtí a humanističtí autoři se nejenom napodobují,
ale také překládají a volí za vzory samostatného literárního tvoření; jazyk se
podrobuje vydatně vlivu ciceronské latiny, osvojuje si syntax uměle rozvitou
a sloh vznosně řečnický; příklady z antické mytologie a historie se stávají
u českých spisovatelů běžnými. Avšak česká národní povaha se přitom nezapře:
o latinskou literaturu jest nepoměrně větší zájem než o řeckou; praktické obory
kultury římské, zvláště právnictví a řečnictví, jsou nejhorlivěji studovány; v
básnictví didaktika a satira úplně zatlačují lyriku a drama, které se pěstuje jenom
k účelům školským. Tito česky píšící a česky smýšlející humanisté žijí ve velmi
ochotném kompromisu s křesťanským názorem, k němuž se většina přiznává
v podobě husitské; opouštějí individualistickou a aristokratickou výlučnost svých
domácích druhů a konají občanskou, vychovatelskou, vzdělavatelskou povinnost
také literárně; překládají nejen z klasiků a moderních novolatiníků, ale i ze
spisovatelů církevních; nejvíce si však oblíbí Erasma Rotterdamského, kterému v
překladech prostoduchých a neumělých vylámou jedovaté zuby. Připadne jim ještě
zvláštní úkol pořizovati texty pro mladé knihtiskárny, když byl Gutenbergúv
vynález vnikl přes Norimberk r. 1468 do Plzně a odtud do Prahy; zprvu vedle
spisků praktických tiskla se většinou typická středověká četba lidová, mnoho
didaktiky a právní literatury, až pak vedle bohatě rozvitéh:> nákladně vydávaného

Náměstí v Přerově s pomníkem Blahoslavovým od Fr. Bílka.

4

49