dosvědčil na sklonku života výborným svodem i výkladem stá to vědeckým, "Pamět
obyčejú, zvyklostí starodávných a řízení práva v markrabství moravském"; dílo
po něm sluje obecně "Knihou Tovačovskou". Ale když se za velkých sporů doby
poděbradské chopil pro věc milovaného husitského krále a vřele uctívaného
kalicha vedle meče také pera a napsal alegorickou disputaci "Hádání Pravdy
a Lži o kněžské zboží a panování jich", ukázal se neuvěřitelným opozdilcem
literárním. Pro svou tendenční skladbu protikatolickou, psanou se značnou
výmluvností, avšak bez fantasie, zvolil vychrtlou formu středověkého románu pekelného
s přísným postupem procesuálním; suchopárný jinotaj musí nahrazovati
schopnost podívati se životu do tváře oním pohledem nepodjatého realismu, jemuž
tehdy právě učila renesance. Hojný gnomický živel přísloví, průpovědí, bajek
řadí rozsáhlé dílo v blízkost mravoučného písemnictví staročeského, čistě
středověkého, jehož duch vane k nám až neuvěřitelně z nábožensko politické zpovědi
předního aristokrata českého v době, kdy na dvoře medicejském básnil Poliziano
a na dvoře estovském Bojardo.

Ze samého středu revoluce táborské vyrostly uprostřed XV. století
myšlenky a spisy největšího náboženského myslitele českého Petra Chelčického, nikoliv
však pro obranu a oslavu husitství, které bránilo slova božího válečným mečem
nebo lidovým okovaným cepem, nýbrž ke kritice tohoto branného povstání
náboženského. .. co Chelčický prožil a patrně zprvu se svými krajany uvítal
nadšeně, naplnilo jeho hloubavou a přímou mysl nakonec prudkým odporem.
Nevíme skoro nic o osobních osudech tohoto jihočeského zemana, jenž žil asi
v letech 1390-1460, ale vábí nás přimýšleti si životní pozadí k jeho mohutnému
dílu myšlenkovému i spisovatelskému. Na malém statečku v zádumčivé,
rybničnaté krajině jihočeské u Vodňan, kterou vroubí předhoří šumavská, málo dbaje
svého hospodářství, sedí po léta selský myslitel nad knihou, a to nejenom nad
biblí, ale i nad opisy současných teologických traktátú kritického i
polemického obsahu; vydatně žije z myšlenkových dojmů, které získal na studiích v Praze,
pokud mu toho neznesnadňovala chatrná znalost latiny a scholastické metody;
stále se vrací k podnětům, jež mu byli dali jeho tři velcí učitelé, Tomáš ze Štít·
ného, Matěj z Janova a Jan Hus; znovu se snaží proniknouti k jádru revoluč·
ních reformátorú cizích, Valda a Wiclifa, a také do polemik se současníky se rád
zapřádá, a to slovem i písmem; prudce reaguje na soudobé události náboženské
revoluce a národní války. Ale pak přirazí za sebou dveře a spoléhaje jenom
na bibli a vlastní svéhlavý rozum, oddává se hloubání, aby posléze řečí
výmluvnou a obsažnou, divokou a místy hrubou, avšak každým coulem lidovou, zachytil
s úchvatnou bezprostředností výsledky svého vášnivého přemýšlení. Tak vzniká
v letech 1421-1441 celá řada jeho děl, nejprve menší traktáty dogmatické a
polemické, nakonec oba jeho spisy úhelné: v domácí tradici pevněji tkvící
"Postilla nebo Kniha výkladuov spasitedlných na čtenie nedělní celého roku" a
daleko originálnější "Sieť víry"; ona Chelčického věrouka, tato jeho sociální
kritika církve i společnosti.

Jako pravý syn své doby, jenž však její myšlenkové vášně podává zmocněně
a její podněty umí domýšleti s chmurnou dúsledností, byl Petr Chelčický
zachvácen dvěma ideami: jediným správným uskutečněním zákona Ježíšova, ob·
saženého v evangeliích, bylo apoštolské prvokřesťanství, kdežto všecko, co se
s ním neshoduje, co k němu přidáno, v čem církev římská a světská společnost,
uzavřevší s ní kompromis, shledávají svou pýchu, jest dílo stále číhajícího Anti·
krista. Pravý křesťan, věrný příkázání božímu, jež bezpečně poznává prostým
rozumem z bible, musí bojovati proti Antikristu a snažiti se obnoviti prosté
křesťanství apoštolské; odmítne celou církevní tradici, složitost liturgie, soustavu
hierarchickou, čímž římská "kurva velká" posluhuje Antikristovi. Ale odmítne

45