Z jiných památek husitské revoluce může leccos zajímati politického
dějepisce: jízlivé satiry a vtipné paskvily v obhroublých verších a na mnoze v
středověkých formách disputací a procesuálních žalob s vydatným použitím alegorie,
rozvláčné rýmované kroniky i zlomkovité letopisné záznamy od přímých
svědků událostí, sbírky traktátů, tvářící se historic.!{y a nesené výhradně polemickou
tendencí. Bylo by však příliš odvážno hledati v době, kdy Bruni a Guicciardini
kladli základy k moderní dějepravě, také na české půdě dílo, jež by projevo.
valo alespoň trochu snahy o historiografii vyššího' slohu, ať po stránce kritické
či slovesné; ne neprávem vytkl přední znalec tohoto úseku, že se "Čechové,
slavící Husa jako světce své opravné myšlenky a svého historického boje,
nezmohli po celé století na spis o jeho životě a učení". I nejzajímavější historická
práce této doby má hodnotu jen dokumentární, nikoliv vědeckou, neb literární.
Jest to "Husitská kronika" člena university a písaře Nového města pražského
Vavřince z Březové (1370-1437), jenž mimo to překládal a vzdělával různé
spisy cizí zastaralého vkusu. Jeho spis, psaný původně latinsky, a to ne bez
bystrosti, zůstává podobně, jako některé projevy Jakoubka ze Stříbra, dokladem
tragického rozčarování husitskou revolucí, kterou autor zprvu s jásotem
pozdravil, aby si pak zoufal nad zhoubami v ní přivozenými.

Jak literárně neplodné bylo husitské hnutí, poznáváme odtud, že i potom,
když se převalila bratrovražedná bouře, když na český trůn dosedl moudrý
státník velkého
politického rozhledu, král Jiří
z Poděbrad, a když byly
dány podmínky pro
klidnější život
kulturní, prokázali stoupenci
strany reformní huď
úplnou stcrilnost neh
žalostnou zaostalost.
Na nikom to nepozná·
váme lépe než na
vynikajícím státníku
moravském strany
Jiříkovy, dvorském sudím a
nejvyšším hejtmanovi
markrabství
moravského, Ctiboru
Tovačovském z Cimburka (1437
-1494). V
náboženské i stavovské politi.
ce věrný syn své do·
hy, připadá nám v
duchovním svém úsilí jako
příslušník věku, kdy žil
Ondřej z Dubé neb Smil
Flaška z Pardubic, pouze
s tím rozdílem, že občas
staví prospěch
konfesijní nad dobro státní.
Jako oni projevil znameni·
tý právník vzácný smysl
pro právní tradici, což

Petra Chelčického "Síf víry". Prvotisk z roku 1520. (Knihovna
Národního musea v Praze.)

44