nátlaku, kterým rakouské úřady doprovázely vojenskou
tyranii. Všechno to bylo přímo obdobou snah mých
vlastních a proto jsem toužil seznámiti se s tímto
nakladatelem a vstoupiti s ním jako spolupracovník do
živého styku literárního. Usnadňovala mně to i ta
okolnost, že František Borový vedle básnického
"Zlatokvětu" a románové "Žatvy" chystal též knihovnu
prací kritických a essayistických, k jejímuž
vybudovlání však nedošlo.

Sebral jsem své studie o Komenském, o Husově
ohlasu v literární tradici, o Havlíčku jako kritikovi,
o lyrice Hejdukově, o Jiráskově "Temnu" a připojil
jsem ze svých starších statí devět článků, které mně
ještě vyhovovaly. Pocházely většinou ze zaniklého
"Přehledu" a měly opravdu značný obvod zájmový:

Gebauer a Vrchlický, Vilém Mrštík a Slavíček, Sova,
Šalda a Drtil byli tu kritickými a psychologickými
tématy. Vězel jsem tehdy v studiu Svatopluka Čecha
a z jeho "Lešetínského kováře" jsem vybral nejen
motto knihy, ale i mírně obměněný název pro ni, k
němuž se při mykala také dedikace "Drahé památce
mého šlechetného otce, poctivého a skromného zvoníka
na rodném českém láně". Dne 6. listopadu 1915
jsem svazek Borovému nabídl a po pěti dnech
došla od něho odpověď nejenom kladná, ale přímo
nadšená. Od prosince jsem upravoval rukopis a některé
stati vydatně přepracoval; smlouva jest datována
z 5. ledna 1916, kdežto rukopis knihy jsem odevzdal
nakladateli 26. března 1916.

Z dopisů, které mně od března do počátku června,
kdy kniha vyšla, se mně některé bohužel ztratily, ale
z listů zachovaných se mně jasně rysuje celá kulturní
osobnost Borového. V osobním styku jsem byl
pře
58