sované přednášky vybrousil v umělecký essay;
"Kritika literární" se mně z akademického textu pro
universitní extensi měnila pod rukou v soustavně
vybudovaný cyklus, po němž ochotně sáhla Emlerova
knihovna "Duch a svět".

Zvolna mně samému bylo jasno, že se v organickou
jednotu kupí mé články, psané již v době válečné a
hledající v slovesné a myšlenkové minulosti tradiční
kořeny češství; jak po časopisech vycházely, měly ve
veřejnosti ohlas velice živý a naráz a správně bylo
porozuměno jejich intenci buditelské, v tomto čase
"za živa pohřbených" potřebné a vítané. Ale vedle
nich jsem měl po revuích řadu statí a essayu
předválečných, které se mně již nebyly vešly do mých
prvních dvou svazku "Mužu a osudu" a "Myšlenek a
spisovatelu"; mínil jsem, že je budu moci vhodně
spojiti se svou literární žní válečnou, když i v nich bylo
patrno úsilí zachytiti na výrazných osobnostech
básnických, uměleckých a vědeckých duchovní náplň
národní vzdělanosti české.

Když jsem se ohlížel po nakladateli, padl mu J
pohled přirozeně na Františka Borového, jehož omlazená
firma byla právě tehdy v prudkém, svěžím a
úspěšném rozběhu. Neznal jsem osobně jejího majetníka,
ale byl jsem velice sympaticky upoután jeho
trojnásobným elánem. Osvědčoval odvážnou podnikavost, kdežto
ostatní pražská nakladatelství se krčila nečinně v za·
křiknutých rozpacích. Se šťastnou volbou autoru, kteří
měli skutečně co pověděti, spojoval vzácnou tehdy péči
o zevní kulturu knihy od papíru a typu až po
uměleckou výpravu z ruky grafického odborníka. Všemi
díly jeho nákladu vanul svobodný duch národně
kulturního sebevědomí, vzdorující onomu zotročujícímu

51