zvtHtě potravy za stejnou kfivdu jako nevolnictví, hlásí
se v Nerudovi skutečný socialista, v zápěti však se
pfeklání k pojetí liberalistickému, jestliže starost o nápravu
toho (»ujímání se těch, jichž mzda nebyla ani v poměru
k práci, ani v poměru k drahotě potravin«) ukládá
nikoliv společnosti celé ani státu, nýbrž uvědomělým
jednotlivcům. Chleborádův »Oul«, o němž jest tu řeč, utkvěl
rovněž na rozhraní socialistického družstevnictví a
svépomocného liberalismu. Na tuto svépomocnou složku
podniku »Oulu« klade Neruda v průběhu i v
protišlech
. k' 'v • dO I'V' v k V" , J

tlC em zaveru statl uraz zv astnI, ces y pnhroceny. est

to jedna z jeho oblíbených variací obsažného dobového
hesla: »Národ sobě.« Celá úvaha, poutající se k nadějné,
ale pohříchu jen krátké a přes Nerudovy rady soustavně
nevybudované akci svépomocné péče sociální, ukazuje
nám feuil1etonistu jako společenského myslitele, který své
důvody neváží z citové oblasti, nýbrž z hospodářského
přemýšlení a chápání a jenž má dosti mravní vůle
proměniti reformní program v čin a ve skutečnost. Zasvěcené
pražanství i znalost životních poměrů v rodáckém lidu
dodávají článku názorné živosti: novinář, tuto referující a
horlící, nedovede zapříti svou totožnost s básníkem,
stvofivším tragickou sociální baladu pražskou, »Pfed
fortnou Milosrdných«.

Neruda se vůbec snažil zachovati slohový rozdíl mezi
tím, co sám označoval jako »studie« a mezi časovým
feuilletonem: onde užíval pro »společenský přírodopis«
metody spíše popisné a výklad zpestřoval rád drobnými
výjevy genrovými, tuto sestupoval zásadní úvahou k
příčinám společenských jevů a neváhal pfevládající tón
rozmarný zaměniti za káravé neb povzbudivé oslovení
čtenáhkého svědomí. Takto lze proti tt-cm vyčerpávajícím
kapitolám »Studií krátkých a kratších«, nadepsaným
,.Žebráctvo«, postaviti úvahu o »pašijním dnu pražských
žebráků«, psanou pro »Národní listy« v únoru 1873 (dnes

51