ŽIVOT K. VI~AI{]CKÉHO.

379

mají-li tito epigoni významná místa společenská,
maskují-Ii pochybné zásady 'roztomilou neb úcty hodnou
osobností, nabývají mocného, důležitého vlivu,
dvojnásobně nebezpečného. Tof ptípad Karla Vinařického
i V ác1ava Štulce, obou v)rrazných pfedstavitelů
literárního i národního epigonství u nás v letech
čtyřicátých.

KAREL VINAŘICKÝ (1803 - 1869) 1 veden byl k
úzkostlivému tradicionalismu a konservativismu přímo svým
životním povoláním. Třiadvacetiletý rodák slanský byl
jako alumnus přijat za vychovatele do rodiny hrabat
Šliků; byv r. 1825 vysvěcen, jmenován byl
ceremonářem, po čtyřech pak letech sekretářem arcibiskupským,
až byl odměněn farou na Kováni, kterou vyměnil později
za děkanství v Týně nad Vltavou; posléze stal se
kanovníkem na Vyšehradě. Theologicko-publicistický
jeho podnik ,Časop is k a to 1 i cké hod u ch ov e n stv a'
(od r. 1828) zajišťoval mu v kněžstvu i v literatuře
postavení význačné. Vysoká hierarchie i duchovenstvo
venkovské horlivě se účastnilo listu, který obratně
spojoval hlediska odborného bohosloví s praktickými
potřebami pastorálními; literáti zajímali se o časopis
vynikající přesnou formou jazykovou a propagující vymoženosti

1 Životopisná data a stručný, ač nesoustavný přehled
paedagogických a jazykových snah Vinařického podává J. Šafránek
v ,Osvětě' r. 18-5. Důležitým zdrojem pro poznání osobnosti
Vinařického jest jeho bohatá korrespondence; její prvni část, z let
1820-1833, vydal V. O. Slavik, K. A. Vinařického Korrespondence
a spisy pamětní, I. (Sbírka pramenů ku poznáni literárního života
v Čechách II, 6.) V Praze 1903. Korrcspondence Vinařického s
Čelakovským otištčna na str. 375-485 ,Sebraných listů F. L.
Čelakovského', v Praze 1863.