378

BA.1KY ZAHRAlJNÍKOVY.

Na tuto jasnost kladl hlavní váhu, proto vytýkal
sol,lčasně psaným bajkám rázovitého filosofa a přítele
Bolzanova a Palackého, Františka Schneidra,5 ptíIišnou
hloubku a nedostatek zřetelné pointisace.

Bajky Zahradníkovy nejsou bajky pro děti; jsou to
drobné schránky vzácné životní moudrosti pro duchy
zralé a mužné. Filosof, jenž poznal nicotu činů lidských
a jenž prohlédl, že hloupost a obmezenost jsou
hlavními motivy mnohého jednání, účtuje tu se životem.
Hrubí požitkáři, sebevědomí obmezenci, tupí hlupci,
služebníci hodiny a chvíle jsou napadáni ostrými hroty
těchto dobře kalených střel, jež letí jistě a nevinně,
jako lehký pták brázdící vzduch.

v.

Didaktika vstupuje do služeb zpátečnických: Karel
Vinařický a Václav Stule.

Sledovali jsme cesty básnického epigonství v
Čechách od dvacátých do čtyřicátých let a nalézali rozličné
jeho stíny i odstíny. Zbývá všimnouti si poslední jeho
fase, kdy epigonové se mnohonásobně stávají
nebezpečím rozvoje literárního, prázdným, ač virtuosním
formalismem, úzkostlivým konservativismem, jenž brání
se úporně novým duchovním směrům, nicotnou
povídavostí, která. upadá až v dětinskou žvatlavost.
Zaují
r) Zahradník zmiňuje se o nich v Iistč Vinařickému dne 19.
ledna 1832, viz uvedené vydání korrespondence Vinařického, I,
str. 243. Schneidrovy bajky ,Pravda v obrazích' přeložil r. 1850
J. V. Rozum. (1824 -1858); i jinak tíhla literární činnost tohoto
paedagoga a vydavatele k bajce: r. 1854 vyšel jeho překlad
fabulí Lessingových, r. 1850 v úpravě pro mládež ,Ezop, mudřec
v otroctví'.