ZAHRADNÍKOVY ,BÁJKY'.

37-

idealismu a literárního klassicismu slučoval ve svých
pracích, myšlenkově nezcela samostatných, jasnost a
přesnost výkladu s jazykovou vybraností a ryzostí, a každou
řádkou projevoval ducha právě tak povzneseného
jakosrdce vznešené a jemné. Ušlechtilá tato osobnost jeví
se i v ,B áj k ách' (1832), nesených úplně duchem
Lessingovým.

Theoretická předmluva klade v bajce důraz na mravní"
praktické naučení, pokud možno určité, jasné a stručné~
odmítá bajky sice živě vyprávěné, ale mravního poučení
nepřinášející; vyžaduje báchorkovitost děje; posuzuje
příkře způsob La Fontaineův a Gellertův, a tím
nadšeněji mluví o slohu bajek Aesopových a Lessingových;
ba měří i samého Aesopa měrou lessingovskou, vytýkajíc
přísně odchylování se od domnělé normy. Bajkářství jest
podle názoru Zahradníkova ,těžká a sukovitá práce'; jeh~
vlastní bajky jsou ,původní, ne1Íčené, prostě psány a
takměf nahaty'. Jest to výbor z ohromné zásoby, již
Zahradník zprvu německy vypracoval a kterou též později
doplňoval. 5

V jeho 161 bajkách vládne bohatá rozmanitost. K
osobám i situacím starého pokladu bajkového přidal
duchaplně kombinující duch Zahradníkův nové zápletky"
nové scenerie, nové charaktery, dávaje zřejmě přednost
konfliktům zvířecího světa se společností lidskou před
drobnými srážkami zvířat mezi sebou. Jak požadoval
Lessing, Zahradník soustředil vždy do bajky malý
dramatický děj se stručným dialogem a vyvrcholil bajku
přesně a jasně formulovaným praktickým naučením.

li Z druhého chystaného svazku ,Bajek' vyšlo jen několik
ukázek posmrtně, v ,Blahověstu' r. 1855 a ve ,Škole a životě'
r. 1883; ostatek zflsta! v rukopise.