LESSINGOVA HEFORMA BA,IKY.

375

napodobitelů, jimž zvláště přišlo vhod jeho rozšíření
látky ze světa zvířecího na celou společnost, Gellert
přinesl do bajky vodnatou mravokárnost sestárlého
hofmistra, Lichtwer šťastný rozmar, Pfeffel sousedskou
žvatlavost, Meyer von Knonau hlubokou znalost přírody.

K nám vnikl La Fontainefiv vliv prostředím cizím:

Puchmajer recipoval jeho látky z pramenů polských
Kniainina a Karpinského; Langer a Rubeš přilnuli ke
vzoru Gellertovu, Josef Chmela, př.ekladatel Phaedra,
zpracovával Gellerta, Lichtwera, Pfeffela, upravuje je
pro potřebu didaktickou ve svých ,Bajkách pro dítky'
(1818); podobně počínal si také Aleš Pařízek. Čelakovský
všímal si svérázného lafontaineovce Krylova.

Leč proti tomuto směru lehké, rozmarné
konversační bajky lafontainské ozývá se již v šedesátých
letech XVIII. století reakce, vedená velikým jménem
Les s ing o v Ý m. Reforma Lessingova, jak provedl ji
th eoreticky i p~akticky dílem ,F a bel n. Dr e i B li che r.
II e b s tAb han d I u n gen m i t d i e ser D i c h tun g
sart verwandten lnhalts' (1759) jeví se dvojím
směrem: změnou názoru o podstatě bajky i změnou
vzon'\.. Lessing klade hlavní dfiraz v bajce na děj
dramaticky stupňovaný a užívá toho děje ve službě
všeobecné věty morální, v jejíž jasné, stručné a pádné
formulaci i illustraci vidí vlastní smysl bajky. Vrací
se od barokního pseudoklassicismu ke vzorům
antickým, předem k Aesopovi, a pracuje své bajky. v jeho
stopách, jsa spíše doktrinář než básník, spíše
filologický rekonstruktér než bezprostřední tvůrce. Lessing
svým názorem pronikl; formy společnosti, jimž
odpovídal La Fontaine, byly mrtvy, měšťanstvo se
střízlivým a účelným pojímáním života vítalo suchou di-