374 BAJKÁRsTVí XV lIl. \'Í'KU. šťastný zahradník! Co on nasázel, kvetlo před vlastníma jeho očima po p&1 století, čerstvě a mladě, jakoby v prvním ranním rozpuku, a vzrostlo v celý háj, jímž zvonily zase písně jeho'. 4 IV. Bajka v literatuře národního obrození: Vincenc Zahradník. Didaktika literatury obrozenské dospíVá ,Moudrostí otcovskou' svého vrcholu; není nezajímavo všimnouti si některých jejích starších plodů, třeba že časově náležejí před periodu v těchto kapitolách charakterisovanou. Nejoblíbenější formou mravní didaxe dlouho byla u nás aesopská i lafontainská bajka, což nepřekvapuje nikterak při těsné souvislosti vývoje naší literatury s písemnictvím německým. Příčiny, proč bajkářství v Německu XVlll. věku nabylo netušeného rozkvětu a všeobecné záliby, jsou několikeré. Vtipný, epigramatický duch osvícenské konversace, libující si vostrém pointování, lákán a váben byl neobyčejně koncisnÍ formou, jež v několika řádcích zkracovala celé malé drama s překvapujícím působivým rozřešením. Aesthetický zápas Gottschedův s básnickými theoretiky švýcarskými postavil bajku v popředí všech útvarů poetických; francouzské písemnictví podávalo skvělý vzor v klassických bajkách La Fon t a in e o v Ý c h, soustřeďujících v drobném rámci pronikavou znalost srdce lidského i francouzské společnosti, dramatickou vervu i ironickou jistotu, zdobnost řeči i duchaplnost stilisace. La Fontaine nalezl v Německu řadu 4 V ,Národních Listech' 1881, Č. 51.