OCENĚNÍ JABLONSKÉHO. 373 přírody manifestující osobnost boží, nedogmatický theism, účinný filanthropismus, vroucí vlastenectví sloučené s láskou všelidskou. Didaktické poslání ,Moudrosti otcovské' jest významnou episodou ,b o I z a n i s m u v Če c hác h'.4 Našemu vkusu i naší době jest Jablonského snaha a methoda popularisovati cizí názor životní ovšem nesympathická; třicátá a čtyřicátá léta podivovala se však upřímně tomuto lacinému způsobu moudrosti. Na nové, vlastní myšlenky nebylo síly, i upravovaly se myšlenky starší a cizí; vytrhlo se jim ostré žihadlo a užilo se jich jen k pohodlnému rozředění jejich sladkého medu. Tak se v současné německé literatuře největšího úspěchu dodělává dílo značně příbuzné ,Moudrosti otcovské', ,L a i e n b r e v i e r" Leo p o I d a S che f e r a (1834), objemná to sbírka mravních receptů na každý den, plná blažené harmonie, ale také ideové mělkosti, sestavená malým poetickým talentem z populární filosofie osvícenské. Též úspěch Jablonského byl neobyčejný: církev, škola, rodina zmocnily se jeho rýmovaček, dávaly je všude recitovati, naplnily jimi veškeré čítanky, popsaly jimi všecky památníky. Jablonský, jenž od svého odchodu do Polska nepsal než bezcenné příležitostné verše, byl ctěn jako přední básník. Když dne 27. února 1881 zemřel, čtyřicet let po prvním vydání své jediné básnické knihy; dostalo se mu od celého národa poct skutečně královských. I kritický Jan Neruda napsal tehdy v tradici mladých let o Jablonském: ,My staří zahrad-· níci, říkával Jablonský, když rozmlouvalo nynější české poesii, již sledoval přímo se zanícením. Však to byl 4 Viz Jar. Vlčka na m. UV.