372 FILOSOFICKÝ PODKLAD DIDAKTIKY .JABLONSKÉHO.

aestheticky přizdobeného náboženství podávají si tu
ruce s konvenčním vlastenectvím.

Jablonský jest tu zpracovatelem běžných
nábožensko-mravních myšlenek XVIII. a XIX. věku k potřebě
obecenstva se sklonem k beztvárnému zevšeobecňování
a matné frasovitosti. Jest z kazatelů, kteří nemajíce
schopnosti řečí individuálně charakterisovati, libují si
ve vodnatém krasořečnictví a mdlém hromadění
povšechných sentencí. Tak v této dobře míněné, ale
nešťastně provedené popularisaci zůstal sice slabý odlesk
filosofických myšlenek, zmizel však naprosto filosofický
duch. 3

Jablonský jevil v mladých letech vskutku mnoho
zájmu pro filosofiii a měl i dosti příležitosti poznati ji
zevrubněji. Za studentských let v Praze mnoho
diskutoval s přítelem Vrťátkem o Aristotelovi i učení
Herbartově, nově do Čech uváděném; professorem jeho byl
stoupenec Bolzanův, filosof Exner; novicmistrem jeho
na Strahově Bolzanův přítel a vyznavač Stoppani, zné\mý
též jako učitel 1. J. Hanuše. Jméno proslulého
idealistického eklektika a praktického lidumila Ber na r d a
Bolzana (1781-1848) bylo stále vyslovováno s city
podivu a lásky kolem Jablonského; ušlechtilý zjev
neohroženého kněze, vybírajícího z křesťanství předem
ideu humanity a vlídné demokracie, zářil jako světlý
sen do úvah mladého bohoslovce. Ideje, které ,Moudrost
otcovská' naivně popularisuje, jsou shrnuty a s
nadšenou přesvědčivostí formulovány u Bolzana všecky: kult

3 Jablonský sám byl přesvědčen o filosofické hodnotě svojí
,Moudrosti otcovské', nazýváť ji v 2. vydání ,Básní' z r. 1846
,svojí filosofií životní, rozsudkem z praemiss své sladké a trpké
zkušenosti, otiskem ducha i srdce svého.'