JABLONSKÝ ,JAKO EROTIK.

369

vzpírala. A tu počíná v životě i poesii Jablonského
krátké, ale intensivní údobí sentimentálnosti klášterní.

Znovu a znovu zachvacuje básníkovi srdce i ústa
vroucí erotický cit, jenž nezná pouze touhu, nýbrž
i sensitivní rozkoš lásky, a pokaždé básník sám
zaktikuje vroucí ten projev vědomím vnější spoutanosti.
Představuje si jasně a živě bytost milenčinu; a hned si
uvědomuje, že smí na ni mysliti jen vzpomínkou a
nikoliv přítomností a nadějí. Vzpomíná si na první sliby
lásky a překládá si je na hřbitov a do záhrobí. Jako
kdysi, tak i nyní hovoří s květinami a ptáky o milence
a dává si zodpovídati své otázky elegicky a
resignoVaně. Potom mladý mnich přestává mluviti s životnou,
pozemskou dívkou a myslí jen na nebeského anděla
.a ,na kvítka rajských palouků'. ,Písně milosti' končí
význačně strofou hlubokého citu a plaché nezemské
krásy:

,Jdi, Růže má, ty's pro mne nevykvetla;

Jdi - opusť mne- nezhořčuj muku mou'
Ten věnec, jejho milost pro nás pletla,
Ten krásný věnec neuzří již světla
.-
Jdi, Růže má! - již slunce za horou!

Jdi, Růže nlá! Tam, vše kde přijde k spáse,
Kde Abélard s Helojsou objímá se

Scjdem se zase!'

III.

Boleslav Jablonský jako didaktik: ,Moudrost otcovská'.

Dne 16. dubna 1838 složil Karel Eugen Tupý
slavné řeholní sliby: tehdy lyrik Jablonský byl již
mrtev. Ostatek jeho veršovnické produkce náleží
moralisující didaktice, kazatelské filosofii v rýmech a strofách,

Literatura česká devatenáctého století. llLh.