K. S. MACHAČBJK JAKO LYRIK.

363

Schiller, Voss, Uhland, Platen, A. V. Svoboda vábili
jeho vkus i formální jeho obratnost, která zprvu
libovala si v časomíře, kdežto později rozhodně se obrátila
k básnictví přízvučnému. 8 Když pak na samém konci
svého života K. S. Macháček v ,Drobnějších básních'
(1846) shrnul všecky svoje menší skladby veršové, ukázal,
že si vzory ty přeložil do občanského ovzduší, do světa
společt>nské zábavy, jíž sloužil též ,K r a s oře ční k e m'
(1823). Skutečně básnického živlu u Macháčka není;
vlastní osobnost ustupuje do pozadí; zábavný účel ovládá
všecko jeho veršování. Lehká píseň milostná i pijácká,
žertovný ohlas poesie lidové, vlastenecká deklamovánka,
poučná bajka - toť gemy Macháčkovy. Učí se i tu od
svých velikých vzorů, jichž však nepojímá v básnické
plnosti a jednotě, spíše paběrkuje po nich. Se zvláštní
zálibou skládá rytířské romance, dějově napínavé a
náladově vyrovnané, s vtipem, ač bez koncisnosti Uhlandovy;
tak na př. populární ,H e ř m an z Bu b n a' připomíná
svojí bezděčnou komikou mimoděk dojem Uhlandovy
,Schwabische Kunde'.

lL

Klášterní sentimentálnost v Čechách: Marie Antonie;
Boleslav Jablonský jako lyrik.

Romantické zahloubávání se do samoty, záliba pro
opuštěná místa, nadšený podiv pro katolické chrámy,
odpor proti racionalismu a josefinismu, rušícímu řády
a kláštery, posílily počátkem století zvláštní náladu, jež

8 Velepoučný doklad o této proměně, charakteristické i pro
ostatní české básnictvi. jest list Macháčkův Vinařickému ze dne
5. prosince 1838 (viz K. Al. Vinařického Korrespondence a spisy
pamětní, J. Vydal V._ O. Slavík, v Praze 1903, na str. 91-92).