360

VÁCLAV RÁB.

Goetheovy ,Nevěsty korintské', hned v souvislosti s
erotickou mystikou ,Wandy' Zachariáše Wernera.

Ale Ráb není jen dekorativním romantickým
krajinářem nebo thematickým balladistou: za těmi obrazy
a výjevy chvěje se vlastní hoře, trpký pocit marnosti
života, děsivé vědomí prchavosti krásy, lásky a vůbec
všeho - - u Rába, jenž opětovně napovídá, že vše to
prožil, jest romantický elegism domyšlen až na dno.

V české poesii své doby stojí Ráb dosti osamoceně
a jest patrno, že své duchovní blížence sám shledával
mnohem spíše v německé romantické a švábské škole
básnické než doma. Jen jediný vrstevník jeho v Čechách
vykazuje podobné rysy; jest to sám K. H. Mácha, jehož
,Máj' vyšel téhož roku jako Rábovy ,Smíšené básně'.
Leč rozdíly jsou snad význačnější než shody obou
básníků: ze tří základních prvků poesie Máchovy, z
krajinářského romantismu elegicky nadechnutého, z
protestního a skeptického byronismu a z hluboce pozorující
i vášnivě cítěné českosti, Ráb má rys pouze jediný a to
dojista nejméně důležitý. Jest mnohem menší měrou
umělcem nežli Mácha; pro pochmurnou náladu má
mnohdy jen idyllický a konvenční výraz, jeho obrazy
jsou přejaté, jeho řeč bez hudby, bez kouzla. Proto
vystoupiv, neurazil a nepohoršil, ale též neuchvátil
a neinspiroval nikoho: uznalí soudcové měli pro něj
sice laskavý zájem, ale mladší generace neznala pro
něj ani nadšení ani zájmu. Dnes ani podrobné práce
literárně historické neuvádějí jeho jména.

vývojový přechod české poesie od vzorů
klassicistských ke vzorům romantickým, od velebného pathosu,
který hledá skulpturální jasnost a důraznost, ke vzru-