VACLAV RÁB.

35'>

vějšího vychování i skvělého nadání, sběhl se studií a
oddal se nečinné snivosti a fragmentárnímu
spisovatelství. Rodina, přátelé, příznivci snažili se získati jej pro
praktický život, ale marně; Václav Ráb pokládal každé
úřední postavení za ti"žké a zbytečné jho. Posléze
podařilo se spoutati toho nespokojeného ducha
podřízeným postavením v kanceláři finančního úřadu; než
po dvou letech čtyři a třicetiletý básník zemřel.

V. Ráb vystoupil jako německý spisovatel s dílem
charakteristicky nazvaným ,P han t a s i e e i nes M i s
srn u t i gen' a epigonem německé lyriky zůstal i v
českém básnictví, pro něž byl dosti pozdě získán J. Vlčkem
Vlčkovským. Nejen tóny Mathissonovy, které již
vrstevnici nalézali v ,Smíšených básních' Rábových, nýbrž
i ohlasy švábské školy básnické zaznívají knihou. Václav
Ráb jest předem sentimentální krajinář pochmurných
a děsivých scenerií: maluje v zsinalých barvách první
šeření se měsíce nad troskami hradu a nad opuštěným
klášterem; chytá ve verších šedé páry stoupající z lesu
po bouři; kreslí ostrými liniemi vrby sklánějící se nad
hrobem mladé pěvkyně nebo lesnatou krajinu ponuře
hledící na pohřební průvod jinochův. Někde oživuje
tyto příšerné scenerie balladickými postavami: v
osamělém chrámě naříká jeptiška otcem prokletá a
vzpoll1íná své marné lásky; v měsíční záři, klouzající větvemi
starých topolů, zjevuje se skalní jeskyně sespící dívkou;
milenka zoufá na břehu jezera nad usmrceným
milencem. Z těchto krajinářských nálad rodí se jako v staré
skotské poesii romantické ballady, vážené ze
středověkého rytířství, ze slovanského pravěku, z dějin
Pfemyslovců, z ovzduší rukopisných podvrhův i ze
starokřesťanských legend, hned s příklonou k vampyrismu