FHANTIŠEK HAJNIŠ.

231

officiální literatury, zahot-klý proti všem a znechucený
vším. Nedosahuje-li Rubeš, který uměl udržovati
rovnováhu mezi zádumčivostí a rozmarem, mezi steskem a
vtipem, jasného a klidného stál"í Rabenerova, doi/.ívá se
jeho váženého postavení Mednického, milován a ctěn
jsa všemi, kdož s ním phšli do styku.

Po úryvkovitých pracích Liscowových i
Langrových sahají do svých knihoven jen literární historikové,
záhy je zase odkládajíce do prachu, jenž jim jest souzen;
Rubeš, měrou ještě větší než Rabener, podnes vábí
pozornost prostého čtenál"e, skýtaje mu mnoho srdečné
zábavy.

III.

Hajniš a Filípek.

Oba hlavní spolupracovníci ,Palečka' vedle Rubše,
Hajniš i Filípek, pt-ežili sice dlouho podnik ten, ale zůstali
vždy věrni jeho literárním tradicím, takže jejich další
činnost zdá se pouhým pokračováním šibalských
nápadů a žertovných kousků ,milovníka žertu a pravdy'.

FRANTIŠEK HAJNIŠ (1815-1885), vysoký úředník
poštovní v Praze, ovládal s břitkou vervou hlavně
lehkonohý verš, jímž psány jsou th jeho knížky: ,Trn kyl
(1841), ,Kophvy' (1853) a ,Krotké znělky' (1859,
pod pseudonymem Fr. Zdobnického.) Vedle bystrého,
bodavého vtipu, který ve službě rozmyslné životní
moudrosti čtverflcky se posmívá bláhovostem
vlastenecké společnosti, překvapuje Hajniš bohatstvím forem
veršových. Byl hned epigramatikem, který parodoval
nápisy na pražských domech, hospodských štítech,
krámských tabulích, nebo který posmíval se časoměrné
prosodii, shonu básníků po rýmech, sentimentální idyl-