230

RUBEŠ A RABENER.

vůbec; v německém humoristickém písemnictví XVIII.
věku, které první humoristická škola novočeská namnoze
připomíná, značen, jest jmény Ra b e n e r a a L i
se o w a. u

Kde Langer, podoben jsa Liscowovi, útočil na
malichernou ješitnost a slaboduché šosáctví svého
bláhového okolí, tam se Rubeš jako Rabener spokojil
dobromyslným, vyčítavým úsměvem spíše omlouvajícím nežli
kárajícím drobné vady svých spoluobčanů. Kde Langer
kousavě napadl literární a vědeckou chloubu
novočeského písemnictví, Hankův nález domněle
původních básní staročeských, v úplné jsa shodě s Liscowem,
jenž první vrhal otrávené šípy na literárního diktátora
Gottscheda, tam se Rubeš jako Rabener omezil na
zpodobování malých pošetilostí a společenských
nezpůsobů lidí nejmenovaných. Vzpěněný, rozjitřený
temperament satirika Langra rozvrátil a roztříštil dané
formy literární a rozlomil všecku vlastní produkci v řadu
fragmentů nejinak než Liscow, jenž nestvořil knihy,
nýbrž jen jednotlivé kapitoly, vytržené z nenapsaného
celku; Rubeš naopak ve svých knihách shrnul obvyklé
tvary humoristické novellistiky, zužitkoval jejich
psychologické eventuality a naplnil je životním obsahem
souhlasně s Rabenerem, jenž neveliký svůj talent rozvinul
soustavným pěstováním humoristických genrů z Anglie
přinesených. Dvojí nálada, jež obestírá jednak
Liscowovu a Langrovu, jednak Rubšovu a Rabenerovu
produkci, provází jako vůdčí motiv i jejich osudy životní.
Nespokojený bohém Langer, věčně rozechvělý a věčně
zklamaný, končí osaměle a trpce, odumíraje jako strom
s uťatým vrcholem; tak umírá i Liscow, vzdálen jsa

9 Viz Richter, ,Rabener und Liscow', Dresden 1884.