228

,PAN A"IANUENSIS NA YENKU'.

v ,Ostrých hoších', této komické epopeji čtyř ryze
pražských hrdin, Cvrčka houslisty, Victoriniho malíře
podobizen, Čápa písaře z venkova a Melounka vokalisty
podařilo se Rubšovi několika tahy ostře rýsujícího pera
zachytiti figurky tak jistě, jako v ,Panu amanuensovi na
venku'. Komická společnost v dostavníku a typické
postavičky českého venkova, vrchnostenský pan správce
a jeho písař, vrátný, mlynář, malovány jsou s hollandskou
takřka věrností a bezprostředností. Vše to není však více
než genrová drobnomalba, které autor nedovedl
podříditi celku; některou episodu zbytečně široce rozpředl,
některý motiv opakoval; příběhy vypráví bez gradace a
i bez vnitřní nutnosti. Rubeš si neuvědomoval, tuším,
problému, jímž by pro humoristu vyššího slohu bylo
Prášilovo putování za novellou. Cíl pouti Yorickovy
i dobrodružných příběhů Josefa Andrewse, výpravy
Siebenkasovy do Vaduze i kratochvilné cesty
Čičikova za mrtvými dušemi jest jeden a týž: hlubší
poznání rozumové, zdokonalení mravní, vytříbení citové;
pan amanuensis Prášil vrací se do Prahy tak, jak ji
opustil, nevěda, že jest bezúčelno konati ,sentimentální
cesty' pro toho, kdo z nich přináší jen popsaný
zápisník, avšak nepopsanou duší. ,Pan amanuensis na
venku' jest nejdelší humoristická práce Rubšova.
Humoristický román, o němž autor r. 1848 pracoval, se
ztratil; hlubší rozbor prósy Rubšovy ukazuje však, že
Rubeš byl právě jen mistr drobnomalby, jemuž k větší
koncepci nedostávalo se literární kázně a tvůrčího klidu.

Vše, co Rubeš učinil předmětem svého rozmarného
vypravování, líčil s dobromyslným úsměvem, s
přátelskou sympathií, s vnitřním uspokojením; miloval svět